Vzpomínka na Homéra

Nenechte se mýlit, nejedná se o světoznámého spisovatele ze starých časů. Homér, vlastním jménem Pavel Ambrož, byl také skvělý brněnský básník.  Dá se s nadsázkou říci, že to, čím byl Magor pro českou undergroundovou populaci, tím byl Homér pro Brno. Opustil nás 20. 11. 2011.

Moje první setkání s touto originální postavičkou proběhlo již v dávných časech předlistopadových. Jako dívenka z venkova jsem na doporučení přátel vyhledala vyhlášenou hospodu U formana, a první, co jsem uviděla, byl úplně nahý chlap, který se snažil vylézt na dopravní značku. A to byl on. Myslela jsem si, že je to absolutní debil. Nebyl.

Po mém přestěhování na Moravu jsme se vídali častěji a musela jsem změnit názor. Ačkoliv byl věčně namol, nebo i něco horšího, ve vzácných chvilkách střízlivosti se projevil jako velice citlivý inteligentní a poetická bytost. Když skupina Idiot Crusoe spustila jeho vály, byla to fakt síla. Pecka za peckou. Časem mne začal zasypávat stohy básní. Vzhledem k tomu, jak je chrlil, je nutno dobrou polovinu považovat spíše za balast, ale takový smutný, niterný balast. Valnou část svého života strávil v nemocnicích a blázincích. Přesto si udržoval neobyčejný přehled o věcech veřejných. I naše kapela zhudebnila pár jeho kousků. Chtěl, abychom z jeho písní udělali celé CD. Nestihli jsme to a dodnes mne to mrzí. On totiž umíral v podstatě celou dobu, takže když to přišlo doopravdy, byli jsme šokováni. Vydali jsme ho tedy až po jeho smrti. Třebas to někde slyší. Součástí alba je i song Zpráva.

ZPRÁVA

Píšu zprávu do notesu,

jak se mám a kde právě su.

Až jednou konec nastane,

ať tu něco zůstane.

I když mě to trochu mrzí,

konec nastane už brzy.

Snad zamáčknou slzičky

moje drahé sestřičky.

Všeho ruchu světa vzdálen,

válim se tu ve špitále.

Jako stařec nad hrobem,

spíš mrtvole podoben.

Pohled jen pro otrlýho,

až mě najdou vytuhlýho.

Pěsti děsem sevřené, a říkali ne, že ne.

I po smrti mi to sluší,

čert už odnes moji duši.

Píšu zprávu do bloku,

už je mi zas do skoku.

Pavel se narodil 12. 8. 1964.  Jako klasické dítě z brněnského předměstí absolvoval pubertální výlety po zaplivaných putykách i fanouškovské výjezdy za Kometou. Bohužel, profetované mládí v kombinaci s chorobami a pobytem v blázinci si velice brzy vybraly svou daň. Kupodivu pobyty v běžné nemocnici, kde si alespoň na chvilku odpočinul od alkoholu se jeví, jako období nejplodnější. Z té doby pocházejí jeho nejzajímavější básně. Tedy musím to s tím pitím v nemocnici malinko upřesnit. Poslední návštěva Čočky za Homérem proběhla asi takto. Sestřička nám přivedla serózního pána středního věku. Okamžitě jsme byli odveleni do kantýny. Začali jsme pivem, Homér v tajně v  rumu – přes nás. Pacienti nesmí. Obdrželi jsme stoh brilantních výtvorů a vrátili blekotající trosku usměvavé sestřičce. Ani se moc nepodivila a děkovala, že jsme přišli. Homér posledních 10 let strávil téměř v osamocení, jen se svou matkou, kočkou Patti a počítačem.

Jeho písně hrají a hráli – Idiot Crusoe, Čočka, Já jsem poznal, Děti kapitána Morgana, Pařez a další.

Výbor z jeho díla najdete zde

Jeho památce je každoročně věnován i pořad HOMÉR’S MEMORIAL v Brně

Byl to bourák.

Blanka