Zapomenutý orchestr země snivců - nové album „25 let“ + rozhovor

Loni oslavilo toto velmi svérázné hudební těleso 25 let od svého vzniku koncertem a dokumentární nahrávkou, která právě vychází u vydavatelství Polí 5 na CD.

Zapomenutý orchestr země snivců je hudební ansámbl zabývající se pouze improvizovanou hudbou a s tímto krédem ho v roce 1992 založila trojice hudebníků Jaroslav Kořán, Michal Kořán a Marek Šebelka.

Zapomenutý orchestr země snivců je experiment. Jde o hudební fórum, v němž každý improvizuje to své tak, aby se našla společná řeč a duch. Používá se různých hudebních médií, rovněž i hudebních stylů. Experimentuje se často i s obrazovou projekcí a s prostředím.

Za čtvrstoletí vzniku orchestru si v něm zahrálo okolo sta hudebníků z různých hudebních žánrů a koutů světa (úplný seznam najdete na webových strankách orchestru: www.snivec.cz/hudba_music/Zapomenuty_orchestr_F.O.O.D..html
Stopy působení orchestru směřují do různých mist, v Čechách zejména v Praze: Divadlo Archa, Roxy, Divadlo Na zábradlí, Divadlo Komedie, NoD, Emauzy, Jazz klub v Železné, Muzeum hudby, a hlavně různé galerijní prostory. Orchestr poprvé hrál v roce 1992 na sympoziu HERMIT v Plasech u Plzně. Nezapomenutelnou stopou bylo doprovázení němých filmů (Divadlo Archa, Karlovy Vary, Králíky, Berlín apod.). Šlo o slavné tituly, jako je Erotikon, Utrpení Panny orleánské, Upír Nosferatu, Kabinet doktora Caligariho, Finis Terrae, Muž s kamerou, Tabu a mnoho jiných. V posledních letech orchestr doprovází vlastní výtvarné filmy Jaroslava Kořána.




křest CD
čtvrtek 21. 6. 2018 / 20.00 hod.
Multimediální prostor DUP39Charvátova 10/39, Praha 1

U rozhovoru se Zapomenutým orchestrem země snivců by měl být Jarda Kořán, hlavní motor celého experimentu, ale podívejme se na CD z jiné strany, vydavatelské, protože na tomto titulu je vydavatel přítomen. Jak se to stalo?

JJ: Minulý rok jsem odehrál několik koncertů s Michalem Kořánem (bratr Jardy a zakládající člen ZOZS, pozn. red.) a Agnes Kutas, máme takový minimalistický až ambientní projekt M/Á/J. A když se plánoval velký výroční koncert ZOZS zjistilo se, že Petr Tichý na kontrabas nemůže a Jarda chtěl mít ve zvuku nějaký basy a tak si na mě vzpoměl, asi přes toho Michala. To je nabídka, která se neodmítá. ZOZS je pro mě pojem. Vtipné je, že Petr Tichý nakonec na koncert dorazil neb mu odpadl ten jiný plánovaný koncert - takže na nahrávce je kontrabas i basová kytara.

To už jsi věděl, že to budeš vydávat a necháš se dát na titulní stránku?

JJ: Ale vůbec ne, byl to záskok, o nějakém nahrávání jsem neuvažoval, protože se blížili Vánoce a já měl úplně jiný starosti s prodejnou. Na vícestopou nahrávku se akce vůbec nepřipravovala. Obyčejný přenosný rekordér vlastně Jarda zmáčkl jen tak pro pořádek, dokumentačně, ani moc nelaboroval kam jej umístit, dal jej vlastně nevhodně na konec sálu ke zvukaři. Jenže ten koncert se dost povedl, Mili Janatková (jeden z hlasů souboru, pozn. red.) byla ve formě a i celý mnohočlený ansámbl působil neobyčejně sehraně - byť jak je známo, orchestr je ryze improvizující těleso, dopředu není napsaná ani nota. A když si Jarda pohrál ve studiu s nahrávkou, vznikl zajímavý neopakovatelný snímek, který bylo škoda nechat zapadnout. Obzvláště, když za těch 25 let činnosti dosud oficiálně žádná samostatná nahrávka nevyšla a nedistribuovala se! To byla pro mě v tu chvíli vydavatelská výzva (takové to Váchalovské - sám nahrál, sám vydal...) i když je jasné, že tento typ muziky nemá masové posluchače a tedy prodeje budou jistě zanedbatelné, ale o to větší frajeřina je to realizovat.A na titulce jsem nechtěl být a myslel jsem si že to pod těma tečkama nikdo nepozná, kapelám nemluvím do toho jak má obal vypadat, cítil jsem se jako host a když vybrali tuhle fotku, bral jsem to fatálně. Je to prostě souhra náhod. Z toho koncertu je velké kvantum pěkných fotek, protože Jarda vybral promítání, které má být pouštěno přes hráče (museli jsme mít světlejší oblečení), a fotografům to nabízelo nepřeberné variace. Část orchestru se vůbec nevešla na podium a byla pod ním, basa kvůli ozvučení musela být vedle bicích, ty byly skoro ve středu podia a tedy na každým centrálním záběru figuruju, neb měřím skoro 190cm a postupně se rozrůstám i do šířky, takže jsem byl rád že to dopadlo nakoenc ještě takto rozrastrovaně...

A chystáš se vstoupit do další nové kapely, kterou budeš vydávat?

JJ: Nechystám nic. Ale jak přeci jen stárnu, dělám víc věci, ktrý mě baví, a do kterých se nemusím nutit, zaplétám se více do vlastních spletenců. A tedy teď třeba hraju (mimo domovské kapely SPB, a nově založených Kolen a Kolny, pozn. red.) s Rukama naší Dory. Na nahrávce ještě nefiguruju, ale když mělo loni dojít ke křtu, připadalo mi nevhodný, aby to SdCh odehrál jen s kytarou sólo a bylo mi jasný, že on sám od sebe žádnou kapelu nepostaví - tak jsem se domluvil s Martinem Tvrdým, že mu s tím pomůžeme, že se udělají dva koncerty a šlus. Ale těch nabídek pak přišlo víc a když máme čas, tak hrajeme ve třech (nebo čtyřech s Viktorkou). A nakonec do repertoáru RND se vloudila jedna nová věc, třeba se to jednou nahraje a třeba se mnou - ale to netuším jak dopadne, jen to nelze vyloučit. Ale garantuju, že na titulní stránce už nebudu, ledaže bych stál před Hradčanama, to by za tu blbost stálo.