Zofia Bałdyga - básně (překlad Michael Alexa)
24.
A. J.
*
Kouřový sen pod planoucí dekou:
jsem beztvará bílá plachta
která nasákne a utone v tělních tekutinách
a potom uvízne v síti s perlou a lovcem
*
Jsem perla vyvržená na břeh.
Jsem a chytej pro mě vzduch
v igelitkách mi přines rozházené pořádky
ulepené slizem mince vylovené ze dna
leden 2010
22.
Děti nepoznají kojné po vůni
a těla ztrácejí chuť. Nevoníš stále jen sebou.
Před rokem heřmánek, teď meruňky a ještě k tomu zelené.
Nevoníš stále jen sebou, a tak uteč pryč
Každý rok v jiné zemi, sváteční setkání,
jídlo a pohoda. Hrajeme dnes? Hrajeme. A můžu se zeptat co?
Praha, září 2009
33.
Nebydlím, takže neodcházím.
Cestuji v noci, otevírám oči a
uléhám se stíny, ráno se nalézám
ve šmouhách na stěnách sklenice, ve vodě i čaji.
Mísí se tekutiny a já ulpívám na dně.
Papíry v pořádku. Ohyby, vruby
zlomy, zůstaneš až nakonec.
Dovolíme ti zůstat
jestli zopakuješ název toho místa
samé souhlásky, žádné vzlyky ani křeč
Po přimalování řas i úst
smluvní se pokládám
na smluvené místo.
Košice–Užhorod, březen 2010
Zofia Bałdyga (nar. 1987, Varšava) je básnířka, bohemistka a překladatelka. Vydala tří básnické sbírky: Passe-partout (2006), Współgłoski (2010) a Kto kupi tak małe kraje (2017). Vystudovala Jižní a západní slavistiku na Varšavské univerzitě. Překládá nejnovější českou a slovenskou poezii do polštiny, soustředí se především na tvorbu autorů narozených v 70. a 80. letech. Její básně v českém překladu Ondřeje Zajace byly publikovány časopisecky (Psí víno, Tvar). Čtyři roky žila v arménském Jerevanu, v lednu 2018 se přestěhovala do Prahy. Autorka cestovatelského fotoblogu The Picktures (www.thepicktures.net).