Zvuk kapely je výsledek kompromisů

Kapele Sníh na schodišti je už sedm let. Ve svém regionu je celkem oblíbená. Loni vydali třetí řadové řadové album. Ovšem abych řekl pravdu, moc mě nepřesvědčilo. Ale protože si je Milan Holeček „vytáhl“ na koncepční CD projekt Téma: Jestřáb, kde mají skvělou skladbu, dostali prostor pro rozhovor, viz dále…

Sníh na schodištiPolí5: Jak probíhala účast na koncepčním albu Téma: Jestřáb?
Joska: Zhruba na přelomu ledna/února roku 2007 se na společném koncertě v Lounech ke mně přimotal kámoš Aulyk* a vedl řeč o nějakém projektu "Jestřáb" ke stému výročí narození Jaroslava Foglara. Nikdy jsem žádné Foglarovky nečetl (jednou nebo dvakrát jsem to v nemocnici upoután na lůžko otevřel, ale neoslovilo mě to asi tehdy) proto jsem s Aulykem nesdílel to potřebné nadšení a v podstatě jsem to hned zavrhl. Stejně mi to nedalo a řekl jsem o tom zbylým Sněhulákům a nakonec bylo rozhodnuto, že do toho půjdeme. Ač jsme na to měli cca 2 měsíce (do uzávěrky na kompilaci) nějak se to díky dvěma následujícím okolnostem stihlo a výsledek sklidil zájem několika recenzentů. Výsledek pod názvem "Myšák a Jestřáb" měl totiž původní název "Myšák a Orel". Vyměnit Jestřába za Orla byl vlastně pro mě záchytný bod, jak cíle: Foglarova tématika dosáhnout - ad první okolnost. Druhá okolnost se jmenuje Láďa Veselý (studio AZYL Teplice), se kterým se obratem dohodlo nahrávání a pak už nebylo, než písničku dodělat a pořádně nazkoušet - pokud vím, tak ještě týden před nahráváním to nebylo hotové. Třešničkou na dortu byl původně spíše ze srandy textový dodatek: "před bobrem za bobrem nikdo nesmí stát!...", který nakonec označuje v písničce stopky. Hotová věc se přes Aulyka poslala producentovi kompilace a pak jsme jen obdrželi pár výlisků.

Karlos: "Téma Jestřáb" byla pro nás taková příjemná shoda okolností. K účasti na kompilaci jsme se dostali přes lidi z lounského podzemí, se kterými se potkáváme snad od začátku našeho hraní. Dostali jsme "zadání a termín", ale brali jsme to s nadhledem, protože rozhodně nejsme zvyklí tvořit tímto způsobem. Obsah kompilace mě zaujal hlavně žánrovým rozptylem kapel. Baví mě myšlenka, že jsme jako kluci četli to samý (až na Josku:-) ) a hudebně se to přitom dá vyjádřit tak různorodě... Ta kompilace pro mě představuje vtipnej a dotaženej nápad.

Majk: Celé to zastřešovala a o vydání se postarala kapela Memorial, takže největší dík za tuto různorodou a zajímavou kompilaci patří jí.

Polí5: V podstatě produkujete písničky bez složitých či experimentálních přístupů, které by mohla (ač to nedělají) hrát rádia, jaký je vztah k undergroundu/alternativní scéně? Na mnoha akcích hráli - bylo to z nouze nebo volbou?
J: Alternativa a takový ten underground byl pro mě v dobách, kdy jsem začal hudbu jako takovou více vnímat, v podstatě začátek. Snadno se tedy může zdát, že to do naší tvorby proniká. Není to z mé strany volba, nedržím se v podstatě ničeho, pokud je to z toho cítit, je to shoda okolností.

K: Zajímavý je, že nám posluchači vytýkají spíš komplikovanost. Záleží to taky na vývoji kapely, souhře členů, zkušenostech... Líbí se mi v hudbě dobře použitý kontrast, živá dynamika, rozvíjení tématu a mám rád, když to hudebně "odsejpá". Experimentů se nebojíme a používáme je, ale záleží samozřejmě na tom, kdo nás hodnotí a v jakých souvislostech - ve srovnání např. s takovými Fantomas obstojíme jako experimentátoři asi jen těžko :-). Naše muzika je průnikem našich představ, našich schopností a toho co je nám umožněno. Co se týká hraní v rádiích, tak na několika stanicích naše skladby zazněly - např. rádio Beat a některé lokální a internetové stanice.

Žánrové hranice se v muzice značně rozostřily a není vždy možné (někdy ani žádoucí či vhodné) přiřadit kapelu k tomu či onomu žánru. Kdesi jsem četl zajímavou myšlenku, se kterou souhlasím, že dnes je možné zaslechnout kvalitní pop stejně tak jako velmi špatný underground.
Vztah k undergroundu a alternativě se netýká zřejmě kapely jako celku, ale jednotlivých členů. Oceňuji nápad, vtip a provedení, které si na nic nehraje. K androši máme blízko asi taky proto, že hlavně na začátku nám dost prosakoval do tvorby, i když teď už jsme asi někde jinde. Snažím se být hlava otevřená, takže muziku poslouchám, hledám a čtu si o ní.

Alík: Alternativa je nám blízká a komplikovanost textů i hudby je dost čitelná na první desce. Co se týče koncertů v alternativním prostředí, tak jsme dost tvární a dokážeme vystoupení přizpůsobit atmosféře klubu - několikrát jsme vystupovali i akusticky.

M: V jednoduchosti je krása. Ale přesto se experimentům a složitostím v písničkách nebráníme a někdy se do nich propašují... Underground máme v sobě a vycházíme z něj. Jakákoli alternativa k většinovému vkusu, která má nápad a smysl, je přínosná, proto hraní v klubech a na malých festivalech s příznivci a zástupci této scény je rozhodně naší příjemnou volbou! K těm rádiím snad jen, že některá nezakonzervovaná nás sem tam hrají a těm ostatním již není pomoci.

Dejv: Jsou kapely, které jsou na experimentu založené. U nás třeba experiment není tak častý, ale určitě nechybí.

Polí5: Nelze občas připodobnit sound kapely k Mňáze a žďorp - jaký je vztah kapely k podobným "úspěšným" kapelám?:
J: Připodobňovali nás už kde k čemu (Priessnitz, Mňága a Žďorp, Houpací koně aj.), těžko ale říct, jestli se něčeho držíme, na vzory já osobně moc nedám, pro mě je nejdůležitější, aby to šlapalo a byl to nářez.

K: Nikdo nevyrůstá ve vakuu a jsem si jistý, že pod pojmem "úspěšná kapela" si každý člen představí "ty svoje". Určitě nás řáda kapel inspiruje. Protože máme v kapele kytaru, basu a bicí jsme přirovnáváni ke kapelám podobného nástrojového složení. Je nám jasné, že cestu, po které jdeme jsme nezačali, ale pokračujeme v ní vlastní silou a také je nám jasné, že nejsme sami. Je to otázka určitého životního postoje a možnosti sebevyjádření. Na začátku je to vždy kapela, která je něčím trochu jiná a umí na to upozornit. Časem přijdou do středu představy kapely a požadavky hudebního trhu. Někdo je semlet do univerzální hudební hmoty a někdo vydrží... Nevadí mi, když musím hledat dobrou muziku, důležité je, že má možnosti existovat a že ji lze najít. Konkrétně Mňágu mám rád a s potěšením ji s Joskou hrajeme v hospodě.
A: Výsledný zvuk kapely je výsledek kompromisů na kterých se podílí všichni členové kapely, kteří vyznávají různé hudební styly. Samozřejmě do nich patří i M a Ž. Vztahy k těmto kapelám jsou většinou pozitivní, jen nás u některých mrzí viditelnej nebo spíše slyšitelnej nátlak producentů do středního proudu (viz rádia).

M: Připodobnit náš sound lze k mnoha kapelám, protože hrajeme na kytary a zpíváme česky. Dneska už v rockové hudbě těžko vymyslíte něco úplně nového, proto hrajeme prostě tak, jak se nám to líbí a jak nás to baví. Už jsme slyšeli, že na koncertech zníme jako Mňága, Fixa, Houpací koně, Priessnitz, Hm... nebo dokonce třeba Kryštof (přičemž všechny tyhle kapely respektuju a mám je víceméně za jejich starší tvorbu rád), holt ať si každý ukojí potřebu přirovnávat a škatulkovat a stejně si myslím, že zníme jako Sníh na schodišti.
A z podobných úspěšných kapel mám moc rád ještě Buty!

D: Osobně kapely posuzuji spíše jednotlivě a nezávisle na žánru.

Polí5: Těší vás kulaté výročí od 17.11.1989? Ptáte se rodičů či prarodičů co tenkrát dělali?
J: O 17. listopadu nepřemýšlím, přišlo to, když jsem nastupoval na gymnázium, bylo mi 14 let. Rodiče často doma mluvili o zločinech komunismu, takže když přišel zlom, byla to sláva. Já to ještě tehdy asi tolik nevnímal. Dnes o tomto datu dobře vím, ale rodičů se neptám, co tenkrát dělali. Každopádně po stránce hudební tvorby to pro jakoukoli kapelu od té doby znamená zejména konec přehrávek.

K: Výročí mě určitě těší. Tehdy mi bylo 12 a moc rozumu jsem z toho neměl. Spolužáci ale z toho měli rozumu víc, protože někteří začali na klopě nosit trikoloru a tvařili se důležitě... Na dotazy už moc nedochází, protože se předpokládá, že si to pamatuju a spíš se hodnotí stav před a po. I když řada věcí není ideální, tak mi vyhovuje, že u nás začala být dostupná vystoupení dobrých zahraničních kapel, že existují malá vydavatelství, která se soustřeďují na okrajové žánry a že lidi pořád baví koukat na hraní jiných lidí.

A: Výročí jako takové mě nějak zvlášť netěší, ale tenkrát to byla asi dobrá akce :-) Otevřely se tak dlouho chtěné obzory a těm kteří u toho byli patří dík. Mě tenkrát ale bylo devět a ležel jsem v nemocnici a nechápal, proč musím koukat v televizi místo pohádek na nějaký projevy politiků na Václaváku.

M: Těší mě, že sametová revoluce proběhla a že žijeme v zemi do velké míry svobodné a demokratické. Při nejmenším už jen proto, že ač nejsme žádní Plastici, tak to co a jak hrajeme, by nám před dvaceti lety určitě neprošlo!

D: Tak jistě, to pozitivum to je... Ptát se? Já jsem rád, když se stavím během týdne 24 hodin doma - což se většinou ani nepoštěstí, takže na otázky tohoto typu nějak nezbývá čas. Jo a mámě bylo tenkrát 19 let.

www.snehulaci.cz
Téma: Jestřáb