Andrea Vatulíková - Spolužačky ze základky
„Porno-mnišky“
Všechny recenze
který jsem tak dlouho psala
jsem ti přečetla
v posteli na jeden zátah
Otevřely jsme si
už dopoledne bílý víno
s modrou kočkou
cizí narozeninový dárek
Zrada s Výhní[1]
odpykána
Z marnotratnosti celibát
No to bylo naše
Zhřešit
A vzápětí se kát
Za to že ses rozhodla být Lepší
Tě nemohu nemilovat
Obě z toho vyjdeme se vztyčenou hlavou
Oželíme orgasmus vztah
a půst (obě víme)
znamená jen Růst
Rodíš se sám, umíráš sám
Smáli se nad tím
že si schválně přeležel levou ruku
aby měl pocit
že mu to dělá někdo jiný
Řekla že ano že dokáže žít sama
není to osamocení ale samostatnost
jen ten přebytek citu
se občas někdy nehodí
(projevovat
Přes ten neskutečný přetlak emocí
zaměřit se na jednoho člověka
vybrat si kamaráde jednu slečnu
a už nikdy neplýtvat dotyky)
Občas mi mizíš
A sakra dávej si bacha na buddhisty řekla
Nesnáším to s rukou nastokrát přeleženou
(někde jsme bůhví proč zůstaly trčet
váznem za)
tvým oblíbeným prázdnem
Z vřelosti náhle mezera v hlavě
tvého mlčení kamenné masky
propast a jáma
I když se umíš smát jako Dalajláma
vždy si tak bytostně uvědomím
jak jsem na světě sama
Panelákový děti
V diaľke počuť hlasy / fanatických más
niekde zvoní Hrana / niektorému z
nás
nad džungľou sa stmieva / vo mne svieti slnko
Peace
(Marek Brezovský)
Psychiatrička mu řekla že takovou hudbu
jakou skládá
by nejraději zrušila
B
BB
Br-no
Banská Bystrica
Venku byl šedý svět.
(Milota)
Nevlídnost a smog a komunismus
Ne jak
Ti co se narodili na samotě u lesa
kam chodili do školky
svobodní a vysmátí
se neztratí
Vonka je to zlý
Panelákový děti
jak zvířata v klecích
se vrhaj proti zdi
Ach panelákové děti uvězněné ve svých Talentech
které dokáží zničit
„Spolužačky ze základky“
Sedíme spolu v lavici
a učíme se společně
Jsme každá u jiné kapitoly
v jiném předmětu
Sečteno a podtrženo
jsme ovšem stejně daleko
Sedíme spolu v jedné lavici
vyrušujem smějeme se
schováváme pod lavicí
nenápadně se dotýkají ruce
Vidím tě jak se po chodbě vedeš
se svým prvním chlapcem
zezadu vypadáte stejně (jako dívky)
Vypadáte spolu tak romanticky
Cítím tvou bolest když přijde
do školy vymydlený nový připravený
Byť jsi mu dala košem ty Má novou?
Prožívám tvoje zaražení
Jsem ty i když se pak k sobě
v létě vracíte
Prožívám onu radost
že k sobě, děti, (ještě) patříte
Přirozeně jste k sobě zase
dopluli lehce jak člúnky na vodě
Kolik jí muselo uplynout
než se v ořechových skořápkách
zase rozežehly svíčky
Spojili jste je v jedno Ještě jste měli
společně něco prožít Něco tam
pro vás bylo jak poklad světlo ukryté
Vše co je pro vás bezpečně poznáte
První milování rauš z drog a starých desek
smějete se deptíte souzníte Spřízněně se daří
Říkáš mu neboj se bratříčku a on ti věří
Když se vaše cesty potom rozdělily
tak přirozeně
Už jste nevzdorovali
něco jste se naučili Něco jste pochopili
Sedíme spolu v lavici bok po boku
a učíme se společně sestřičko
zepředu vypadáme podobně
zrcadlíme se Máme baculaté tváře
Dávám ti jablíčko z-raje(m)
pouštím tě po vodě když je třeba
pouštíš mi písničku co se hodí
Říkáš mi neboj se a já ti věřím
(Sedíme v lavici na jedné židli
Učíme životu inspirujem
krájíme a rozdělujem
Zkoušíš si moje brýle)
Po bouři zas k sobě doplujem
na jedné lodi
S opožděním a s předstihem
přeješ mi k narozeninám
k svátku
Míříš nezvykle na tebe
nepřímo střelče
Přesnost by byla příliš
intimní
S opožděním a s předstihem
přeješ mi k narozeninám k svátku
zároveň
23/09/15
(Ranní)
Budím se trhnutím
Sardinky v oleji sardinky v tomatě
sardinky ve vlastní šťávě
Budím se ve vlastní vůni
A tisknu růženec
Křečovitě
Jako dítě při usínání svoji hračku
svého Boha
Když jsem se naposledy u tebe probudila
Boli sme traja
Jak říkal klaun Janypka
Tiskla jsem tvou ruku
Křečovitě jako dítě při usínání svoji hračku
svého Boha
Když jsem se naposledy u tebe probudila
Byli jsme tři
Propojení dvou (entit) skrze ruce
Posvěceno něčím
nad
Naučila jsem se nebrat nic jako samozřejmost
(Jednou provždy jednou Díky bohu za růžence)
Zázrak je usnout
A zázrak je se probudit
Vždy minimálně ve dvou
[1] Soubor úvah, ponaučení a překvapivých myšlenek o duchovní cestě člověka k Bohu.
Andrea Vatulíková (1984)
Vystudovala Management v kultuře a Teorii interaktivních médií na FF MU v Brně. V současné době je doktorandkou na brněnské FaVU, kulturní teoretičkou a recenzentkou; píše zejména výtvarné kritiky (Atelier, Artalk) a literární recenze (Host, iLiteratura). Knižně debutovala v roce 2010 sbírkou básní Ona je ten tragický typ… V roce 2011 vytvořilo brněnské HaDivadlo hudebně-vizuálně-dramatické pásmo z těchto veršů. Byla zařazena do Nejlepších českých básní 2012. Některé z jejích básní byly přeloženy do slovinštiny pro slovinskou Antologii současné české lesbické poezie (2016). V současné době připravuje novou sbírku básní s názvem Tvá nahota jsou tvoje šaty.