Blázinec - kapitola 14, závěrečná

PÁR TIPŮ JAK PŘEŽÍT, KDYBYSTE PŘECE JEN NÁHODOU...

     Naučte se říkat NE. Toto platí hlavně o cigaretách a penězích. Samozřejmě je nutno zachovat si přízeň v kolektivu kde trávíte celý den, a na pokoji. Zde je vhodné sem tam pustit chlup, ale opatrně. Přímé otázky na finanční stav nejsou v ústavu považovány za nezdvořilé.Je nejlepší rovnou vysondovat kdy budou cigarety neb peníze vráceny a pak si to ohlídat.

Lidé s opatrovníky jsou dotováni pravidelně jednou za týden nebo čtrnáct dní. Důchody chodípo desátém. Vyčkáme trpělivě na tento slavnostní okamžik a okamžitě kasírujeme. Toto můžete provozovat pouze v úzkém okruhu, jinak v tom budete mít hokej. V parku a v kantýně rozdávejte jen výjimečně, například když je vám žebrající nadmíru sympatický, nebo pokud budí dojem, že ho bez nikotinu trefí šlak. S penězi zacházíme ještě obezřetněji. Nemluvím o desetikoruně na kafe u kuřáckého stolku. Tady se měsíc dělí na období před důchodem, po důchodu a něco mezi tím. Po důchodech( asi 10 – 16ho) tu panuje vznosná nálada. Bezdomovci vyhulují Malborky, ženy se cpou zákusky, muži popíjejí v křoví propašovaný rum. Na oddělení se nekrade a ve společné lednici můžete nechat třeba i řízek. Již po týdnu nastává mezidobí. Je třeba zbystřit a rozdávat dle předchozích pokynů. V lednici je možno s rizikem ponechat chléb s ústavní pomazánkou, minerálku a ošklivější ovoce. Po prvním přichází období temna. Omezíme procházky do parku, případně je provádíme cvalem. Na domácím území častěji používáme NE nebo tady máš jednu, dvě, další zítra. Řádně prověřeným osobám s dostatečným důchodem můžeme půjčit menší obnos nebo koupit krabku cigaret, ale vše evidovat! Ony ty prášky dělají své a věřitel ani dlužník nemusí informaci udržet. Dalším fenoménem doby předdůchodové je rozprodávání majetku. Kšeftuje se hlavně s mobily ( špičkovou značku seženete  za pár šupů), ale zoufalci prodávají i šactvo, boty, noťasy, alkohol. Věci vlastní a kradené. Ano, zní to lákavě. Ale pozor. Většina chovanců nezná hodnotu věcí ani peněz a tak se vám může stát ,že prodejce druhý den otočí, chce věc zpátky, pláče, vyhrožuje opatrovníkem, dělá hysterické scény, některé věci jsou kradené a postižený je pozná. Ono je fajn koupit nové Marteny za stovku, ale v sousedním bloku možná někdo chodí bos...postiženec často zapomíná, že věc prodal a může jít žalovat sestře, tedy pokud máte svědomí, je vhodné kupovat jen drobnosti, které nikomu chybět nebudou.

Já jsem si zde pořídila pouze velký balíček kvalitního tabáku za 50 Kč.

LÉKAŘI, SESTRY, LÉKY.

  Pokud máme možnost informovat se na kvalitu lékařů a léčby dopředu, učiníme to.

Pokud máme kohokoli známého v ústavu, i známého známého a třeba i uklizečku, použijeme protekci. Nemám to ráda, ale jde o naše zdraví a rozum. V každém takovém zařízení bývají oddělení VIP, inteligentní lékaři i moderní či humánní způsob léčby. Někde mají i vlastní psychology. Někde i dobré. V Brně takto funguje asi třetina Černovic a část Bohunic. Pokud tlačenku a jasno nemáme, je nutné být nanejvýš ostražití a nevěřit nikomu. Nic.

Při braní léků neb vizitě doporučuji si názvy medikamentů zapamatovat, poté vypsat na papírek a následně překontrolovat na internetu o co jde, případně použít přátele v oboru zběhlé. Pokud se necítíte být magorem, berte co nejméně. Aby vás neodhalili, je třeba dobré přípravy. Šouravý krok. Zpomalené pohyby. Přiblblý úsměv. Pro odvedení pozornosti sester pronášíme jednoduché věty typu „ Vám to dneska sluší“, „to máme hezky“ a podobně. Žádné intelektuálštiny, to by je zmátlo. Vždy máme po ruce malou plastovou lahev na zapíjení. Dobře se s ní manipuluje a VŽDY je vhodné předvézt, že jsme polknuli a zapíjíme. Léky ukryjeme do ruky s lahví, případně ponecháme v dlani a co nejdříve se jich zbavíme odložením do kapsy, připravené kabelky, či batůžku. Následně tyto vyhazujeme zabalené do kapesníku neb hajzlpapíru do koše na záchodě. Nikdy ne na pokoji. Je dobré znát, jaké účinky příslušný lék má a podle toho se chovat.

Někdy na nás sestra podezíravě zírá. Vložíme prášek pod jazyk a předvádíme zapíjení a polykání. pokud bereme léků více, hezky jeden po druhém a vždycky s předváděčkou. V tomto případě volíme lahev tmavou,  není vidět, že vody neubývá. Vyplivneme v ústraní co nejdříve.

K lékařům se snažme být slušní, ale dávejme si na ně bacha. K sestrám se pokud možno chováme hezky vždy, jsou to strašně utahané přepracované bytosti. Pokud potřebujeme jiného odborníka, mámíme denně dokud nedosáhneme svého. Všichni jsou neustále na dovolené, ale málokdy je to pravda. Zvýšenou pozornost věnujeme uklizečkám. Pokud si získáte jejich náklonnost, velice vám to usnadní a zpříjemní pobyt. Většinou postačí vychytat jejich úchylky a pomoci poskládat židle, pochválit květiny a tak.

No, to by snad stačilo, prostě pokud nemusíte, vůbec sem nelezte!

Snad ještě jedna prosba.

MAMINKY DO BLÁZINCE NEPATŘÍ!

Ne každá starší osoba je soběstačná. Kdoví jak na tom budeme my až budeme velký. Penziony pro důchodce jsou drahé, leckdy nedostupné. Já vím, ale v každém místě se jistě najde chudá studentka, sousedka či schopnější důchodkyně, která se o naše blízké dokáže postarat.

I kdybychom se několikrát ve výběru vhodné osoby zmýlili a prodělali kalhoty, je to lepší, než blázinec.

Snad ještě dovětek. Tuto knihu jsem napsala bezprstředně po návratu a je to asi znát. Já nevím, nechce se mi k tomu vracet. Korektury udělal Honza Bartoň a já to už po sobě nikdy radši nečetla.

Jinak jsem v pohodě a víceméně zdráva. 

Blanka