Blázinec, pokračování - kapitola 6

ŘÁD A NEŘÁD

Při mejdanu v Křepicích jsme pomlouvaly ústav o dušu. Všichni souhlasně pokyvovali, jen mladý domorodec ( oni si myslí, že téměř nepracujeme a soustavně paříme) překvapivě oponoval.„Má to jistě i dobré stránky, ne? Je tam pravidelný režim a pořádek, ne?“

Tož to nás pobavilo. Ano. Na stěně opravdu viselo něco jako denní řád provozovny. Druhý den jsem se ho pokoušela nastudovat a pochopit, abych věděla, kdy mi dají najíst, kdy dostanu čistý ručník a kdy do mě nacpou prášky. Bohužel, realita se často velice lišila od předepsaných pravidel.

Tedy.

6.30 – prášky na lačno – to byl jediný bod, který fungoval bezchybně

7.00 – budíček – ten vrah našich sladkých snů, většinou načas, o víkendu i o půlhodinku později, dle sester. Když se zakecaly, tak i o hodinku. To bylo málokdy a bylo to krásné.

7.30 – snídaně - tady se čas lišil i o hodinu a půl. Někdy nás chtěly mít z krku a jídlo roznesly

už v 7, jindy na nás zapomněly a jedlo se v půl deváté. Nejlepším způsobem, kterak předejít stresu a hladu, bylo schovat si něco od včerejška, usednout ven k rannímu kafíčku a poslouchat až začnou cinkat nože o talířek. Když byl jogurt a žádné zvuky nás nepřivolaly, najedly jsme se v klídku při prášcích. Pojem teplá snídaně zde byl neznámý. Vždy jen rohlík či chléb s něčím, fujtajblkafe, erární čaj a kakao se škraloupem.

8.00 - prášky - tedy podávání léků. Tento časový údaj byl opravdu pouze informativní. Léky se prostě vydávaly tak někdy po snídani podle toho, jakou měly sestry náladu a zda započaly s výdejem v levé nebo v pravé části oddělení. Podle abecedy. Vyvolávalo se velice hlasitě. Pokaždé někdo nevydržel dlouhé čekání, odběhnul si, nebo prostě zapomněl, co se vlastně děje. Potom bylo nutné hříšnici hledat po pokojích, případně v areálu, dokud se nenašla. Atrakce trvala leckdy i dvě hodiny.

9.00 - komunita - v tuto hodinu se volným tempem připlížila doktorka a sestry. Většina pacientek  tu byla už od snídaně a hájila svá teplá místa na křeslech. My kuřačky jsme příbíhaly opožděně a usedaly za roh na židle, neb na nás nevyzbylo místo. Za tvrdé posezení jsme byly odměněny klidem. Mohly jsme psát SMSky, hrát hry a celkem nevázaně si povídat. Program se neměnil. Četba z novin, technické poznámky - sprcha nesprchuje, vzadu zase někdo kouřil, paní ta ta ta se nemyje. Občas vsuvka v podobě výkladu jednotlivých pacientek o tom co dělají a co je baví, jako jedna z mála jsem měla práci, dokonce příjemnou, a koníčky. Následoval sborový zpěv a v tom byly baby dobré. Chodbami se linul libozvučný  dvojhlas, sólové výstupy nebyly vyjímkou, vše ladilo. Čočka by záviděla. Kratochvíli nehezky narušil náhradní doktor T., když se pokusil o přednášky proti kouření a nabízení doplňků stravy. Nastalo nečekané stmelení personálu s pacientkami a tento nešvar byl vymýcen.

VOLNO - nebo ergoterapie, případně ve středu vizita

12.00- oběd - totéž jako u snídaně, pouze znamení pro kuřáky bylo výraznější. Cinkání příborů nás vždy přivolalo včas.

12.30 - léky - tatáž situace a tentýž problém jako u snídaně

VOLNO

17.30 - fasování ručníků ( ty často nebyly skladem, tak nám místo nich dávali prostěradla) a dalšího prádla či oblečení. Zpočátku jsem se pokusila využít této služby, ale v udaný čas bylo někdy po akci a někdy se čekalo i hodinu. Naštěstí jsem měla vlastní zdroje, ale chudery bezdomovkyně, které neměly ani kalhotky….

18.30 - večeře - jako vždy, plus mínus hodina

19.00 - a léky taky

VOLNO

21.00 - návrat na centrálu a zavírání mříží

22.00 - večerka

SLUŽBY

Pokus o zapojení pacientek do běžných činností. Asi. Vždy po šesti dnech se na dvou stolcích objevila cedulka s tímto nápisem. Služba trvala dva dny. Bylo nutno vybrat ty ženy, kterým se ještě příliš netřásly ruce a uměly alespoň trochu počítat. V některých skupinách nepředstavitelný problém. Nás organizovala paní Vašků. Musely jsme napočítat talíře a roznést příslušné podávky na stoly. Po jídle otřít stolky a odvézt stolek s nádobím ke kuchyni. Ve správný čas dát nádobí do myčky.Vypadá to jednoduše, že? Bohužel, o tom, kdy se myje nádobí, rozhodovaly uklizečky a každá měla jiný názor. Naštěstí byly jen dvě.  O tom, kdy mají být příbory na stole a odvezený stolek, rozhodovaly sestry. Ano, každá měla jiné zvyky a bylo jich osm…...Zpočátku jsem byla často peskována ze všech stran. K pochopení systému jsem dospěla až ke konci pobytu.