Blázinec pokračování, kapitola 8 a 9

    

 

 

FÁMY A POVĚRY.
FÁMY A POVĚRY?


  Tak si to představte. Říká se že...
Jsou oddělení, kde pacienty ještě bijou a někdy i svazují.
Pojem elektrošok není historie.
Pokud se podaří pacienta ukecat na 3 měsíce a více, je šikovný lékař finančně odměněn.
Na hlavu pak dostává oddělení 6000 Kč měsíčně, ale musí to být celý měsíc. Je jedno jakou chorobu chudák má a jak se cítí. Zdravému je nutno vysvětlit, že je chorý. Ať to sype.
Zato sexuální úchylové tu příliš vítaní nejsou. I po úplném rozbití prý zlobí. Nikomu se nechce 
je hlídat. A nejsou na to lidi. Tak proč nenapsat papír, jak jsou hezky přeléčeni a nevypustit z klece. Dokonce pár lidí tvrdilo, že tu viděli vraha. V parku. Na vycházce.  Znají ho z televize a policie ho prý marně hledá. Říkali i konkrétní jméno, ale ta moje paměť... Opatrovnictví je skvělý přivýdělek. Ujmete se chudáka magora. Dáte ho sem. A každý měsíc přibude pár tisíc do portmonky. Jednou za čas odbudete blbečka pár stokorunami a je vystaráno.  Bezdomovci se sem uchylují často a dobrovolně. Končí coby pokusní králíci. Na kom jiném vyzkoušet nové léky, případně připomenout si, co dělají ty staré, levné, zapomenuté... Oni to většinou ani netuší. Je tu teplo, postel, sprcha a co jíst. Asi třetina oddělení funguje docela slušně a používá moderních léčiv, postupů a psychologů. Zbytek je fabrika na magory.

  Divný, že? Ono se toho napovídá….

                                                                   A BUDE HŮŘ.
  Po návratu z Křepic jsem hned pádila za doktorkou. Poslušně hlásím - cítím se lépe,
Návštěva domova proběhla v pořádku. Brouků se nebojím a žádné jsem neviděla. ( pro jistotu jsem převzala její terminologii a místo larev použila brouky). Žádám o snížení léků. Jukla 
na zápis kontroly na alkohol po příchodu a uznale pokývala hlavou. Mám dobré spalování. Po chvilce přemýšlení mi sdělila, že musíme počkat do středy. Až co řekne pan primář. Bestie. Musela vědět, že bude na dovolené a jeho jasnost taky.
  I zjevil se on. Antikuřácký maniak. Ďábel. Po první komunitě mi připadal jako obtížný hmyz, který tu bude chvíli otravovat a pak zmizí. Chyba lávky. Odpoledne vyrazil do terénu. Koniášovským pohledem obhlédl dvorek. Kouřili všichni. Tedy krom Žemličky. Pomalu kráčel k východu a probodával nás očima. Chovanci pokorně zdravili. Když se přiblížil k našemu hloučku, byla jsem v družném rozhovoru. Už už jsem otevírala ústa ku zdvořilému " dobrý". Jeho nenávistný pohled mne uzemnil. Pusa se sama zavřela. Oči se odvrátily s pohrdlivým výrazem. Ne. Jsem sice slušně vychovaná, ale takhle se neponížím. Koneckonců jsem dáma v letech a on by měl pozdravit první. No ne? To jsem si nasrala do bot. Vizita. Jindy docela příjemná záležitost kdy si člověk příjemně poplkal s jinými lidmi než s pacoši. Teď se sestra krčila v rohu a vysílala zoufalé pohledy. Kazatel zprvu hřímal, jak si kazím zdraví. Pak mi suše oznámil, že léčbu neupraví, to prý může jen primář. Učinil poznámku do bločku. Už vím jakou. Zvýšit účinnost Haloše a kontrolovat braní. Chvíli zíral do spisu a pak mne dorazil. Vy jste těžký případ ( larvy a pití...hmmmm). Tady si pobudete nejméně půl roku a tu chorobu máte na doživotí. Smiřte se s tím. Omámena hrůzou jsem se odpotácela za Helou. Nevěřila jsem mu ani slovo, ale došlo mi , že jsem v pasti. Revers? Ne. Přece nenechám Helenu samotnou před operací. Ani barák ještě nebyl vysířený a vymalováno. Pche. Zvládnu to. Večer mne sestra s provinilým výrazem poprosila, abych otevřela ústa a předvedla jak polykám ty dva malé bílé vrahy. Další den totéž. Bylo mi blbě. Následující den ještě hůř. Třásly se mi ruce i nohy, dělaly mžitky před očima. Moje kůže podivně zešedla a málem jsem při procházce omdlela. Helena mne pracně dovlekla na pokoj a šla to nahlásit sestrám. Chytrolín mě milostivě obhlédl a naznal, že tedy nebudeme čekat na pana primáře a přemedikujeme. Tento odborný zásah obnášel toto. Haloš ponechal v plné dávce. Sebral mi Diazepam a prášky na spaní. Přidal další dva brutální patáky jejichž jméno si nepamatuju, ale bylo to fuj. Franta mi je prověřil.
Ty stavy ani nejde popsat. Celé noci jsem bloudila po oddělení. Bylo to jasné. Ještě párkrát to vezmu a je ze mě slintající troska. Sestry mi tajně podstrkávaly prášky na spaní. A začaly opět přivírat oči. Ne všechny. Znovu jsem zvažovala revers.  Lukin vyzvěděl u svého chytrého pana doktora čím mne to krmí. Zjištění bylo děsivé
   Oba jedy patří mezi brutální chemii z doby kamenné. Nelze přestat náhle brát. Snižování má být postupné. Jinak hrozí různé komplikace včetně náhlé smrti. Domů nemůžu.  To bych Dráčkovi nerada předvedla. Holky mě poučily o absťáku a já jsem se pustila do boje. Denně jsem snižovala o 1-2 prášky. Po týdnu byla má dávka dva kousky na chvilku pod jazyk. Sestry mi i nadále dávaly prášky na spaní. Ne vždy z lítosti, ale aby se na zadním záchodku dalo dýchat a Aničce nezdechly kytky. Kouřila jsem tou dobou 60 denně. Kdybych nekouřila, tak bych se zbláznila.
  Vrátila se doktorka. Nahlédla do lejster a málem ji trefil šlak. Odpustila si, jak se daří i brouky. Ověřila si u mne počet braných prášků. Proč? Otázala se stropu. Budeme pomaličku odbourávat paní Šimoníčková. Bude to těžké, ale vy to zvládnete,že? Ptala se skoro prosebně. Jasně, opáčila jsem. Kdybys věděla...
  No, očividně jsem ožívala. Při návratu na ergo byla anděl v sedmém nebi. Nadělala jsem spoustu výrobků na prodej, aby chudičké oddělení prosperovalo a pamětní desku Homérovi. Popsala jsem jí ho jako citlivého brněnského básníka. Nejlepší fór vznikl při domluvě ohledně umístění. No. “Dejte to Lukinovi. Ošetřovatel tam a tam.” “ Lukáš S? Jak vy dva se znáte?” Tázala se udiveně. “Máme společného basáka. “ Lékařka ztuhla. Celá místnost ztichla a asi 20 párů očí na mne vyděšeně zíralo. Proč? ” No....basáka. to je ten muzikant co hraje na kytaru se čtyřma strunama”, dodala jsem opatrně. Napětí povolilo. Všichni řvali smíchy. Ano. Rozuměli " pasáka". Tou dobou jsme také s Helou čím dál více pozorovaly okolí. Viděly jsme to hromadné postižení. Vše se nám tu hnusilo. Radostně bylo jen v kuřáckém kroužku. Jana se lepšila výrazným způsobem
I některé další holky podivuhodně ožívaly. A přišla Mirka, paní učitelka. Také dorazil svrab.