Francouzská smršť jménem Stanley Kubi

Smršť jménem Stanley Kubi, příjemně šílená kapela z Francie, kloubící na koncertech zběsilý hard-core s jazz punkem, šansony, etnem a filmovou inspirací/fascinací režisérem Stanley Kubrickem, se prohnala našimi kluby jako vichřice. Na turné si je přizvali Už jsme doma, kteří takto kapele zpěváka Macaria "spláceli dluh" za 30 společných koncertů ve Francii před třemi roky.

Stanley KubiSmršť jménem Stanley Kubi, příjemně šílená kapela z Francie, kloubící na koncertech zběsilý hard-core s jazz punkem, šansony, etnem a filmovou inspirací/fascinací režisérem Stanley Kubrickem, se prohnala našimi kluby jako vichřice. Na turné si je přizvali Už jsme doma, kteří takto kapele zpěváka Macaria "spláceli dluh" za 30 společných koncertů ve Francii před třemi roky.

"Předkapela" Stanley Kubi Monsieur le Directeur, zpívající crazy one man band, hrál na kytaru i klávesy a vše pak pouštěl ven ve vrstvících se smyčkách. Ten chlapík byl neuvěřitelně mrštný, nebyl problém pro něj přeskočit klávesy a vůbec nepostál. Sázel na hudbu casia a k disko pop rytmům zpíval naivní popěvky, připomínaje trochu kabaret dua Stereo Total; při přitvrzení pak jakoby se The Clash dali na francouzštinu. Hrál od Strummera a spol. i cover Guns of Brighton. Alespoň v Ústí nad Labem, kde s Kubim vystoupili v Národním domě už bez UJD, to tak bylo.

Zběsilost Stanley Kubi se těžko popisuje, náhlé výbuchy zpěváka, eskalující až do punku a la Dead Kennedys, ostře kontrastovaly se zvukem trombónu a kláves. Mandolína chyběla – její držitel už jel asi domů. Blázni, šílenci, divoši byli/jsou Stanley Kubi. Bigbít, jaký se už jen tak neslyší. Tvrdost a lehkost, žádná agrese. Macario korzoval při jedné písničce davem, ale na avizované nalévání pálenky nedošlo. "Jen" potřesl jednotlivým divákům rukou – je jako pes urvaný ze řetězu. Po koncertě usměvavý, při něm soustředěný a dštící síru... Už dlouho jsem neslyšel takto živě tak velký kontrast mezi jednotlivými částmi skladeb – i ticho bylo důležité. A ne vždy předznamealo další zpěvákův amok. I změny temp během písniček byly obdivuhodné.

A po koncertě v neformálním rozhovoru odpověděl bubeník francouzské kapely na pár otázek. Dost možná, že se jmenoval Morej Runt.

Stanley KubiV jedné skladbě jste dost připomínali Už jsem doma, jejich chorál máte slušně "nacvičený". Pletu se?

Ale ne, je to tak. Je to sice naše písnička, ani cover ne, ale tahle vaše česká kapela nás dost inspirovala. Taky už jsme spolu dost zažili.

Vaše šílenství a běsnění na pódiu je podobné tomu, co kdysi dělali výborní francouzští Les Tétines Noires než změnili styl a jméno na LTNo a později Dead Sexy Inc. Znáš je?

Jasně, to byla skvělá kapela.

A co Capillary Action. I ty jsme tu loni viděli. A dokonce na stejném pódiu. Škoda jen, že neukázali svou elektrodivnou tvář, že to bylo jenom kytarový.

Ale oni jsou dobrá kapela. Baví mě.

Stanley Kubi jste se pojmenovali po slavném režisérovi Stanley Kubrickovi. Proč právě po něm?

Máme ho rádi, je pro nás inspirací. Zvlášť pro naši novou desku, inspirovanou jeho filmem Barry Lyndon. I jeho image jsme na obal zparodovali. Čůrající pán...

A to Kubi, to je zkratka jména Kubrick, ne?

A víš, že není? Znamená to kubík vína a v názvu ho máme proto, že ho rádi pijeme.

Půjčili jste si Barryho Lyndona, ale ten zdaleka není tak šílený, jako Kubrickova další klasika Mechanický pomeranč. Nenapadlo vás vzít si inspiraci i z tohoto zběsilého filmu?

Napadlo nenapadlo, neudělám to. To je pro mě natolik velká klasika a kult, že bych k tomu neměl odvahu.

Text byl volně rekonstruován z rozhovoru, který vedl hlouček – po koncertě už se nebojím napsat - českých fanoušků Stanley Kubi. Slova odpovídat zcela přesně nemusí, toho alkoholu přeci jen bylo víc, ale myšlenky zůstaly.

Web: http://www.stanleykubi.org