Ivan Motýl : Struska

Komiksová básnická sbírka, vydalo nakladatelství Větrné Mlýny (2019). 
Ilustrace Petr Szyroki a typografiké zpracování Jan Čumlivský.

 

 

 

Ivan Motýl připravoval svoji sbírku dlouho. Poezie prošla obdobím trpělivosti a třídění, a to především na nejrůznějších autorských čteních. Právě zde básník po léta hlasitě deklamoval

      své básně ostravských kaváren,

                         starých dolů,

           ozvěn komunistických názvů ulic,

                              metanu a piva,

                                                    poezii bizarních jídel,

ledvinek ve struskové omáčce,

      zajíce na smetaně ve čtrnáctém poschodí věžáku na Fifejdách.

   Básně velmi rychlé,

           poezii komiksové zkratky a revoluční rychlosti.

 

Od první samizdatové a jediné sbírky Zloděj v sklenici (1991) uplynula dlouhá doba a básník publikoval pouze časopisecky, ve Tvaru, Literárních novinách, Haluzi či Iniciálech. Někteří slavní básníci také vydali první oficiální sbírku až v půli života. Možná je k tomu vedly podobné důvody jako Ivana Motýla: editorská práce, služba poezii těch druhých a jistá forma ukrytí. To hlavní vzalo na sebe tajuplnou podobu toho vedlejšího.

Struska je vedlejší produkt.

Plevel života.

Odpad, který zbyl.

Něco, co přežilo vulkán a musí se zakrýt, zakopat a nějak využít, ale jsou s tím problémy.

Kov už dávno odtekl a zůstává struska, která je tu stejně hrozivě jako

          hroby padlých rudoarmějců,

oběti důlních neštěstí,

                              ostravské pivnice,

                                        brněnské pajzly na otočku z Ostravy.

                                                 Předměty, které mají stále konkrétní významy.

    Postavy, jež se neumějí vzdát silného gesta.

                               Hraniční situace.

                                          Vulgarizmy.

Citoslovce.

                                                                     Pád opilce.

To vše vyčnívá z komiksových bublin. Silnější, mocnější, stabilnější a netendenční. To vše zůstává.

„Panenko Marie, která nejsi, oroduj za úderníky něžností!“ Protože verše píše

 ukrajinská válka,

litr vodky,

ceník,

výhra až na onom světě.

              Rytmus Majakovského pochodů, levá, pravá.

Slovo zahalené do komiksové podoby ostravského sochaře

Petra Szyrokého, který uhelnou šlamovou přízí splétá entuziastický svět Ivana Motýla. Splétá strusku.

 

Petr Szyroki je absolventem ostravského ateliéru sochařství a pojal komiksovou podobu básnické sbírky jako

nastřelené okamžiky,

komiksovou impresi plnou odkazů na slavná umělecká díla

a použitých galerií.

Jeho výstava v Galerii Jáma10 z roku 2017 se jmenovala „Já vám na to seru, tahejte si tu kostku sami“ a podobný je i vzkaz čtenářům této netypické básnické sbírky. Existuje hned několik možností, jak knihu uchopit. Můžeme:

 

hledat příběh ve výtvarné řeči sochařských skic,

 

poskládat komiksové bubliny pod sebe a vytvořit si báseň, tak jak ji

Ivan Motýl původně i napsal,

 

nechat se konfrontovat záhadnou entropií spojení slova a kresby,

 

zvládnout informační ztráty při přenosu sdělení dvou žánrů,

kresby a poezie,

 

a vrhnout se srdnatě do vysoké pece komiksu. Nechtít přitom

získat drahý kov, ale zaměřit se na to skryté, stínové, ale také vysoce bytostné.

 

Na strusku.

 

 

 

Petr Čichoň