Karel Tůma: Balkónový deviace

 

 

 

U ohně mi vyprávěl o snech, které se mu vrací

Cikáni mu brali věci z bytu

 

koukal prý do snáře

co by to mohlo znamenat

 

vraceli se

sny i Cikání

 

přestalo to, až když pochopil

že se s nimi nemá o ty věci prát

 

dal jim je

a všem se strašně ulevilo.

 

2020

 

 

 

 

Z vánoční komedie mi zůstalo v hlavě tohle

 

každý pořád čeká

že má přijít něco velkýho

až zjistí, a už je to tady

že má umřít

 

ještě si z Vánoc pamatuju a beru to jako znamení

jak jsem se sehnul k míse

chlup stočený do dokonalého tvaru houslového klíče.

 

2020

 

 

 

 

Měla už někde být

a když nezvedala telefon

vešli do bytu

 

naskytl se jim pohled na ženu

 

těsně před vyvrcholením.

 

2019

 

 

 

 

Člověk takovýho formátu

tolik pozornosti si snad ani nezasloužil

 

tělo vystavený na odiv

každý se chce dívat

proč neuhnul

měl na to dost času

 

protože prostě nechtěl

 

páska odděluje živé od mrtvých

 

lačné od snících

 

ještě týden potom ležely v kolejích rozházené pomeranče.

 

2019

 

 

 

Pohřbili jsme kocoura

 

asi po týdnu přišel

vyhublý a hladový

mňoukal u dveří, že mě vzbudil

chvíli jsem si myslel

že jsme tam spolu

 

pohřbili jsme cizího kocoura

byl tomu našemu strašně podobnej.

 

2019

 

 

 

 

Stále stejné téma

 

na hezkém místě uprostřed

rozložila deku mezi koleje

 

je šikovná

cudná, upravená

dělá mi to

příjemně, dobře

 

pak stále se tam vracet

 

být mezi

ani peklo ani ráj.

 

2018

 

 

 

 

 

Balkónový deviace

zduřelé bradavky

 

nejde si nevšimnout

je jí chladno

 

vážím si tvojí přítomnosti

 

řekla a odešla

spát.

 

2020

 

 

 

 

 

 

MgA. Karel Tůma

Vystudoval Obchodní akademii. V letech 1996-97 pracoval jako jevištní technik v Divadle na Vinohradech. V roce 1998 byl přijat na katedru fotografie FAMU v Praze, absolvoval v roce 2005. Je zakládajícím členem obrazové agentury CHOICE Images a fotografické skupiny Rovnýma nohama. Od roku 2006 do 2009 vedl Tvůrčí seminář fotografie na Fakultě sociálních věd UK – Institut komunikačních studií. V současné době působí jako učitel na několika výtvarných školách: Vyšší odborná škola textilních řemesel a střední umělecká škola textilních řemesel v Praze, Základní umělecká škola Řevnice.


Věnuje se dlouhodobým dokumentárním projektům s výrazným sociálním podtextem. Za své dokumentaristické práce získal několik ocenění, 2002 Czech Press Photo–1. cena Zlaté oko v kategorii Každodenní život za cyklus Mezisvěty, 2004 Nominace na cenu Jaromíra Funkeho a získal 3. místo, Credit Suisse Masterclass-grant dokumentaristy a fotoreportéry ze zemí východní Evropy, 2010 Czech Press Photo: 3. cena v kategorii Lidé o nichž se mluví, 2011 Czech Press Photo: čestné uznání v kategorii reportáž.


V posledních letech se vrací k psaní textů poezie a také k tvorbě obrazových básní, koláží, znovu se silným sociálním a aktivistickým obsahem.


V Litni, kde žije, je dlouholetým předsedou spolku Liteňský Pupík, který pořádá místní kulturní akce, jako je Liteňský masopust, Slavnost Sv. Lucie, Čtení jmen obětí holocaustu aj., a organizuje výtvarné dílny pro děti a mládež. Je otcem tří dětí.