Kristýna Montagová - Maršrutka

září 2016

Půlnoc. Možná jsi v jiném městě, ale je to podobné. Říkáš si, že bys chtěla být na obrázku v pozadí karaoke. Praha. Teď пінта паб. Amerikanec poprvé. Mluví ukrajinsky po pár pivech. S taxikářem
za třicet hřiven. Taká děvočka krasiva, vy pohromádě, já zrozumiv, jestli ty nedobrý na nějo, já takož nedobrý na tebe. Rozumiješ?

Karaoke ještě není možné zpívat, ještě bys nestíhala text. Někdo zvrací mezi dveřmi. To asi bahato horilky, ce normalno. Ce Ukrajina! Romanian čolovik objednává víno, přistává na stole. Ce takož normalno. Zatím nic nečeká.

„We don´t need no education, we don´t need no thought control.“

Amerikanec mě bere za svou, aby si mě ostatní nevšímali. I really like you a jedna shower jeden kiss. Nejdřív jsme to zdvojnásobili, pak ztroj. A po tanečku v El Dorádu morozivo a hotel vedle aeroporta. Hledá pizzu, která není. Tak chipsy. Amerikanec z ukrajinské vesnice, kterého potkáš
před obchodem.

21. 10. 2016

hezký den potom začíná tím

že maršrutka je poloprázdná, ty

posloucháš Okeana v zadní části

minete jinou maršrutku

s velikým nápisem

Морозиво Láska

večer pak sotva trefíš

do nedaleké vesnice Dzvyniach, kde

nikdo nemluví anglicky

když se ti to podaří

Američan uvaří

ukrajinskou večeři,

kuře à la Kyjev.

11. 11. 2016

v 1 maršrutce 100 lidí, nevíš,

jestli budeš brečet nebo zvracet.

meni potribno zkazati de je Dzvyniach.

she will.

a hned se ptá, jestli jsi z Polska.

a ty že z Česka, že děláš

vykladačku české móvy

v Ivano. a oni že co ve Dzvynyči

že

mám tam druha.

a v Česku krajšče žitja, tak?

nevěděla jsem, jak a co přesně odpovědět.

na kolomyjském rynku úplně všechno.

před ním ukrajinská verze Jingle Bells.

v kádi stádo krabů.

venkovní zverimex s papoušky,

nula stupňů Celsia.

vedle Bells бабуся s hřiby a mrtvými zvířátky

staženými z kůže. zároveň /pokud je ti dvacet/

je to ideální místo

pro koupi zásnubního prstenu

Дякуємо за покупку

ráda oslovuju lidi jejich jmény

události se správnými názvy

nazývat často nedají

27. 7. 2016, Opava

Dnes ráno se mi zdálo, že se mě dotýkají tvoje prsty u nohou.

Mým mužům

Děda je nejhodnější děda.

Stavěl pro mě domek mezi kmeny

stromů

a dřevěného koně,

zatímco já zamykala své mladší bratrance

do kůlny u potoka.

Když se mě někdo ptal, kde jsou,

říkala jsem, že nevím –

nebudu si tě schovávat a nebudu tě ukazovat,

nebudu tě zamykat ani někam ani v sobě –

dědovi pošleme pohlednici,

na které bude domek mezi kmeny palem

a dřevěný kůň, kterého postaví někdo novostaře blízký

někomu nově blízkému

když v průběhu spánku

potřebuješ změnit stranu

elegantně naznačíš

následnost

choulení se, z něhož se ráno

špatně odchází

hey

you are always waking me up like this

sdílení dvou starých kuchyňských židlí.

trochu se topí. začmouzeno.

známý bojlerový koncert.

pracujeme si každý na svém.

s mírumilovným prokládáním

rozpačitého,

ale stále stejného

dotykování se.

Kristýna Montagová (nar. 1992 v Opavě) působila jako lektorka češtiny v ukrajinském Ivano-Frankivsku. Nyní vyučuje češtinu pro cizince v Praze. Mezi dosavadní literární úspěchy patří mimo ocenění v různých literárních soutěžích publikace v básnické antologii Sedm věků ženy, která vznikla na podporu obětem domácího násilí, publikace ve sborníku Opava východ zpáteční, ve fotograficko-básnické sbírce Žena: atd. V roce 2016 vydala svou básnickou prvotinu Příště to nenechat zajít tak daleko (nakl. Petr Štengl).

Foto: Alžběta Luňáčková