Martin Macháček: Mrkev v řiti a křik

Motto: „A jeden řekl, jako hovno se narodíš a z hovna se vypracuješ. I řekl druhý: „Ale hovno...“


Když mi bylo patnáct, byl můj život hrozně nudný. Rozhodl jsem se proto, že napíšu autobiografii. Tak jsem začal.

Po minutě jsem to vzdal. I když nebylo nikdy nic jednoduššího než psát romantiku. Hlavní bylo se odpoutat od prvotiny nějakým střihem. Razantním tahem. O.P.R. Uzeniny – triumf oplzlosti a margianálií popisuje příběh mladého prostituta, který hledá pravou lásku. Ale tušil jsem, že zatvrzelé temperamentní klády toreádorů, masturbace maňáskem ani východoněmecké duo nakažené HIV nebude natolik intensivní jako romantická oddechovka plná.... zakázané vášně. Je to něco, čemu každý porozumí, najde v tom to své kožíškové a je to nehorázně nepravdivé. Je to srozumitelné, zbytečně čitelné. Začal jsem...: „ON byl vysoký… důstojník SS. Ona židovského původu. Věděl, nemůže zradit ideu strany a milovaného vůdce. Musel se rozhodnout, zda rasa nebo Sára. Byl zmatený a nešťastný…

Že beztak každý romantický příběh (asi i tento) musí skončit orgií. Nějakým bestiálním šukáním. Romantika ale nenabízí takové východisko, všichni jsou v ní nastrojení a svlíkají se opravdu pomálu. Prostě elegán v černé uniformě s čepicí nastřelenou do čela asi těžko zprzní židovku v šedém mundůru…oblečený.

 

KAPITOLA I. ŽIVOT JAKO HLEDÁNÍ ŽÁNRU

Život jako hledání kvalitního košer mrdiva. Tuhle jednou… recenzovala penis. Neřekla ale nic, co bych před tím od jiných slýchával. Malý, velký, kožíškový… ze všech možných slov řekla žilnatý. Znepokojující. Naštěstí ale líbala tak, že rty nezůstávaly celé. Prostě líbala jako rozbrušovačka. Nic mi neodpustila. Za každé hloupé slůvku, pochybení v komunikaci kousala… Dostávám se do smyčky. Místo aby si tohle vysnila nějaká fiktivní figurka, vytvářím obrazy, do kterých si dosazuju svůj komplex z nedostatečného kožíšku. Všechno co mi řekla – neřekla nebo si vsugeroval pocit, že řekne, jsem použil. Při vší šedi cosi přišlo. Literární soutěž v mém životě znamenala zásadní průlom. Nejen, že si mě všimnul regionální deník ale i rodina. Respektive, to co z ní zbylo. Z poloviny nukleární rodiny zůstaly jenom molekuly. Inu. Otec příliš rychle nastoupil do urychlovače částic pracovního procesu a rozpustil se. Matka si dokonce ostříhala nehty na čele. Dostal jsem diplom a máti mi koupila gyros s nudlema. Taky jsem dostal speciální cenu poroty – možnost s nimi pobýt nějakou chvíli. Byl to Mezinárodní den dekadence.