Okolo slov - rozhovor o stejnojmenném CD

Na sklonku roku 2006 vyšlo čtvrté řadové album Pelhřimovských mimoběžníků Memorial. Oslovil jsem při této vhodné příležitosti kapelníka a výhradního autora hudby i textů Milana Holečka (MH) a vznikl následující rozhovor. Samozřejmě nejde řeč jen o té desce, ale zabrousí se i do širších souvislostí...

JJ: Vy celkem poctivě každý rok vyprodukujete nové album - nakolik je pro tebe důležitý ty skladby konzervovat? Co to pro kapelu znamená "vydat desku"?
MH: Ono se to odvíjí od skutečnosti, že nás nudí hrát dokola staré písničky, takže se snažíme permanentně pracovat na novém repertoiru - nový kus je vždycky malé dobrodružství. Vzniku cédéčka bych nepřikládal zásadní význam. Nevím, jak to mají kluci, ale mě prostě baví udělat vlastní nahrávku. Pocit, který máš, když dokončíš album, je podobný, jako když doděláš písničku. Zakonzervovaná hudba je pro nás prakticky důležitá, pokud se rozhodneme nějaký kus obnovit třeba po třech letech. Někteří členové si pak tu starou nahrávku poslechnou. Ale ona se ta konzerva s lety zkazí, člověk se vyvíjí, takže pocity jsou nejsilnější krátce po vzniku.

JJ: Takže je pro tebe důležitější proces vzniku než vlastního koncertování? Můžeš to nějak srovnat - koncert/skládání - u rockových kapel je to většinou neoddělitelné, považujete se za "rockovou kapelu"...?
MH: Určitě mě nejvíc baví ta tvorba, hrozně silnej moment často je, když prvně spustíme dohromady. Já mám písničky do značný míry hotový, ještě než začneme hrát, takže na zkouškách moc netápeme, spíš dolaďujeme detaily. Ale když se povede koncert, což je pro mě tak jeden z deseti, je to unikátní zážitek. Asi jako největší pruda mi dlouho přišlo nahrávání základů. Ale posledně už mě bavilo i to. Rocková kapela jsme opticky a asi i podle zvuku nástrojů - bicí, basa, kytara, ale hudebně moc ne. Kdysi mě napad´ termín evropský rock´n´roll a ta Evropa je v naší hudbě určitě podstatnější než Amerika. Předpokládám že rock chápeš jako hudební styl a ne jako životní.

JJ: Ano, rock chápu jako hudební styl, i když je to dost široký pojem a nejsem si jistý, jestli i přes ty kořeny jde jen o americkou věc (doufám že Anglii řadíš do Evropy). Takže koncerty jsou něco jako "znouzectnost" bez který to nejde? Takový to "rozeznění" mezi hráčem a posluchačem u tebe nehraje roli?
MH: Koncerty určitě neberu jako nutné zlo. Vystupování je pro mě důležité a předpokladem toho, aby ten jeden koncert z deseti dopadl podle představ nás všech, je skoro určitě přijetí posluchači. Říkám skoro určitě, protože asi vůbec nejlepší koncert, který jsme kdy odehráli, nenavštívil skoro nikdo. Ale to je naprostá výjimka. V tu chvíli, kdy se sejde energie lidí na pódiu a naproti pódiu, jsou ty pocity vskutku až fyzicky silný. Ale nerad bych na tom nějak ulítával, je to podle mého mínění trochu okultismus. Navíc mám pocit, že kapela může znít dokonale jenom naživo. Nahrávky jsou dokumenty, v nichž nutně schází prostor, kde ty zvuky vznikaj´. To je silný argument pro jedinečnost koncertů.

JJ: Ale někdy se snad kapele povede udělat album, které je "dokonalé" samo o sobě bez ohledu na koncertní provedení, nemyslíš?
MH: To určitě ano, nevyjádřil jsem se asi přesně. Mně šlo spíš o zachycení reálného zvuku kapely. Kapelu chápu jako živě se presentující těleso. Dokonalá studiovka určitě možná je, ale řekl bych, že spíš na úrovni umělého vytvoření zvukových podmínek. Je to už trochu jiný svět. Z hlediska kompozice v tom ale moc rozdíl nevidím. Nemám nic proti takové práci.

JJ: Když jsme naťukli tu tvorbu etc., tak to bylo vlastně hlavně v souvislosti s hudbou, ale u vás jsou dost důležitý tvoje texty, můžeš ten vztah hudba/text přiblížit? A ještě by mě zajímalo, jestli píšeš nějaké texty i bez ambice je zhudebnit?
MH: Dřív jsem psal strašně moc, několik stran denně, ale to je u mladého člověka asi celkem normální. Zhruba před šesti lety jsem na samostatnou literární tvorbu úplně rezignoval a dnes je to vlastně tak, že mám sice spoustu věcí rozepsaných po papírech nebo v počítači, ale jelikož už nemám ty publikační ambice, tak co nepoužiju v Memorialu, nepoužiju vůbec. Se vznikem textu se to postupem času vyvinulo díky tomu, že jsem strašně línej, tak, že když mě napadne téma, někdy si napíšu pár prvních veršů, někdy ani to ne, a nosím to v hlavě a přemýšlím nad tím. Když všechno uspokojivě uzraje, sednu, a většinou hotový text napíšu velice rychle. Někdy se snažím výsledek vypotit, ale většinou nestojí za nic, takže se ukázalo, že dát průchod lenosti bylo velice účelné. Hudbu beze slov, kterou bych otextoval dodatečně, prakticky nedělám, vlastně mě to tak moc nebaví, ale spoustu hodin věnuju tomu, že hraju na kytaru, na basu nebo o motivech přemýšlím, když jsem někde venku bez nástroje. Většinou to dopadne tak, že podobně, jako mám rozepsané texty, mám rozpracovanou i nějakou hudbu, a když dodělám text, jde to ráz na ráz. Někdy se ovšem stane, že ten text je blbej, takže to pak otextuji znovu. Anebo je nutné udělat jinou hudbu.

JJ: Všechny Vaše desky jsou v podstatě poměrně krátký (cca 30-45min.), je to záměr nebo to tak jen "vyšlo"? Máte vždy nějaký koncept? U Deutsch je to jasný, ale jinde (nakolik se zamýšlíte nad pořadím skladeb atd.)?
MH: Dlouhé nahrávky nemám rád. Připadá mi, že ty písničky, které jsou na dlouhých albech někdy kolem hodiny stopáže, zůstávají stranou pozornosti posluchače. Kapacitu cédéčka považuju za zbytečnou, délka gramodesky byla optimální a těch pětatřicet až čtyřicet minut je ostatně čas prověřený daleko delší tradicí. Když posloucháš symfonie, nebo třeba, což je té písničkové tvorbě přeci jen blíž, Slovanské tance od Dvořáka, tak ten celkový čas se většinou pohybuje v tomhle rozmezí. Ale třeba Desertshore od Nico, což je jedno z mých velmi oblíbených alb, snad nemá ani půl hodiny. Takže na dnešní poměry je to spíš maxisingl. Já bych klidně nahrával i ty maxisingly. Rozhodně raději než osmdesátiminutová alba. A postupně jsme dospěli k tomu, že i naše koncerty mají kolem pětačtyřiceti minut. Mám dojem, že s pozorností posluchače je to po hodině slabší i na koncertě. Nehrajeme k tanci, tam je to nejspíš jiné. Základ našeho muzicírování je v jednotlivých písničkách, takže ty nahrávky jsou spíš výběrem za období zhruba posledního roku. Třeba Okolo slov je možná nesouvislá až příliš. Pořadí skladeb většinou vyplyne přirozeně už na zkouškách a koncertech před nahráváním. Někdy je to vyloženě náhoda.

JJ: Jo, jo, v podstatě se na délku dívám stejně, ale situace je taková, že lidi si zvykli na "hodně muziky" za svoje peníze. Proto se začaly na desky přidávat různý bonusy, datový stopy apod., aby se využil prostor média. Někdy to má i zajímavý interaktivní rozměr - neuvažuješ o tom?
MH: My jsme měli datovky dvakrát, ale nemyslím, že by nějak pozvedly hodnotu těch alb. Počítám, že se na to člověk podívá jednou, dvakrát a pak stejně zase poslouchá muziku. Já to tedy tak dělám, ačkoliv některé datovky jsou celkem zábavné. Moc na ně nejsem. A hudební bonusy? Nevidím moc rozdíl oproti dlouhé základní stopáži. Buď tu písničku stojí za to vydat, tak proč by se měla někde skromně krčit, anebo ne, tak proč ji tam tedy vlastně dávat? Spíš jsme dřív uvažovali o nějakém klipu nebo koncertním videu, ale myslím, že to nikdy neuděláme, protože: 1) to vyžaduje dost času a třeba Petr nebo já jsme časově dost vytížení, takže tu urvanou trochu pro Memorial určitě budeme věnovat samotné hudbě a 2) jsem zjistil, že mě nebaví se na hudbu s obrazem dívat a jelikož bývám v těchto otázkách aktivní skoro výhradně já, těžko očekávat, že by to začal prosazovat někdo jiný. To spíš uděláme hudbu k filmu nebo k divadlu. A ještě k těm penězům za desky: na hudbě jsou opravdu důležitější jiné věci, než jestli trvá "dostatečně" dlouho!

JJ: V nejmenším nepopírám, že na deskách je důležitý něco jinýho než poměr cena/čas. Problém však nastává ve chvíli, kdy se to má prodávat a prodej je důležitý k návratnosti investic. No a tam směšně začínají platit úplně stejný pravidla jako když prodáváš mýdlo... Ale to jsou asi věci který tě moc nezajímají :-). Ale pro zajímavost, to všechny vydávání, ježdění na koncerty stojí spoustu peněz, máte nějakou návratnost, takový hvězdy zase nejste (i když se mi několikrát pár lidí - Pražáků, na krámu ptalo, kdy bude nová deska)?
MH: První dvě cédéčka, která jsme dělali sami na koleně se zaplatila, zrovna tak Remysticsed, u kterého ovšem nebyly skoro žádné náklady, takže jsme s tím dopředu mohli počítat. Ale, protože výsledný zvuk těch prvních nahrávek nebyl zrovna ideální, rozhodli jsme se spolupracovat s Honzou Tureckým, který ví, co a jak, a Deutsch nám nahrál, smíchal i zmasteroval, Okolo slov jsme sice nahráli sami, ale on opět míchal a masteroval. No a tady, už když jsme do toho šli, bylo jasné, že se to nikdy z prodejů nezaplatí. Za těch pět let se postoj lidí k hudebním nosičům vyvinul tak, že dnes na koncertech skoro nic neprodáme, ačkoliv tehdy to byla v celkovém součtu zásadní čísla. Ale jsme na tom alespoň tak, že se náklady na alba zaplatí díky penězům z koncertů. A to musím předeslat, že dopředu s žádnými honoráři nepočítáme, říkáme si pouze o peníze na cestu, ale pořadatelé se často podivují, že tak málo a sami nám dávají víc. O tom, že nástrojový a nahrávací park financujeme z jiných příjmů, se asi moc zmiňovat nemusím.

JJ: Tak to je ideální. Co chtít víc - díky za rozhovor.(Nebo tě ještě napadá něco co třeba říct?)
MH: Za málo a taky děkuju! Snad jen (to by mohlo být zajímavé, protože pro nás neobvyklé), že se na jaře chystáme odehrát několik akustických koncertů. Mimo jiné 26. května v Kaštanu spolu s Rukama naší Dory.

www.memorial.cz

Diskografie:
Granite Memorial (vl.náklad, 2003)
Mystique (vl.náklad, 2004)
Deutsch (Sopel tzv. productions, 2005)
MIMOREAL: Remysticsed (Rechords, 2005)
Okolo slov (Sopel tzv. productions, 2006)

Všechny CD můžete zakoupit zde.