Oslava lidské nahoty: Ohlédnutí za Festivalem nahých forem - Darina Alster

Podle umělkyně Lenky Klodové, která kurátorsky připravila Festival nahých forem, jsou dnes lidé natolik zahlceni nahotou v reklamě a pornografii a zároveň ovlivnění mediální masáží o dokonalosti těla, že si zapomněli nahotu jednoduše užívat. Proč se tolik obáváme nahoty a současně ji fetišizujeme i tabuizujeme? Nejspíš se obáváme, že zbavíme-li člověka společenského nánosu, odhalíme, že jsme jen divá zvěř, opice, které se rády hřejí u ohně, pokřikují a skáčou ze stromu na strom. Klodová zmiňuje tradici adamitů, pro které byla nahota znakem spirituality a osobní pokory, avšak dnešní člověk se podle ní k podobnému prožitku vlastní nahoty už bez impulzu zvenčí nedobere. Takovým impulzem může být právě dekontextualizace tohoto choulostivého tématu ve výtvarném umění.

Odhoďme šaty

Na Festivalu Nahých Forem v kulturním centru Perla ve Vraném nad Vltavou se během prvního zářijového víkendu setkali umělci a umělkyně z Čech i zahraničí, aby společně zkoumali nahotu jako výrazový prostředek performance. Na programu bylo kromě uměleckých vystoupení také několik přednášek a workshopů, které místy volně přecházely v performance, přičemž docházelo nejenom k fyzickým, ale i k psychickým (sebe)odhalením.

Přednáška profesora Petera Sjux Šagáta s názvem Post-Perspective Human Body in Postapocalyptic Era působila jako celek velmi hypnoticky: slide-show obrazů současné módy a umění blikala rychlostí techno beatu s elektronickým podkresem, zatímco Šagát výkládal jednotlivé pojmy charakterizující identitu současného post-člověka tváří v tvář apokalypse. Šagátův striptýz na konci přednášky působil velmi eroticky a byl specifický právě onou bezprostředností člověka, který není zvyklý se předvádět a tudíž překonává stud. Naopak nedělní ranní striptýz, kterým Lenka Klodová tentokrát pověřila profesionální striptérku, představoval na festivalu prvek nefalšované pornografie. Samotný proces obnažování se  v mnoha festivalových výstupech ukázal být významnější, než nahota jako taková.

Při workshopu portrétního studia Divý Tvor se skupina krásných fotografek při focení oblečených modelů (rodinný portrét) postupně svlékala, dokud si fotografky nepřipadaly zcela nahé. Ukázalo se přitom, že „nahota“ může být relativní pojem: někdo si připadá nahý s odhalenou tváří, někdo v negližé, někdo až v rouše Evině. Kontrast nahých ženských těl a oblečené rodiny vytvářel lehce zneklidňující a nepatřičný dojem blízký Manetově Snídani v trávě.

Ke kolektivnímu striptýzu zase vyzval diváky Darius Fodczuk. Nejprve si sám svlékl tričko, které jako hadr namočil do kýble s vodou a napsal jím na podlahu velké jméno Ivan. Poté svlékl kalhoty a napsal jimi jméno Lenka. Následně usedl mezi diváky a četl v polštině obsáhlou esej o díle amerického tělového umělce Chrise Burdena. Četl do té doby, dokud nedorazil poslíček z pizzerie se čtyřmi horkými, vonícími pizzami. Byl čas večeře. Většina přítomných už byla hlady netrpělivá. Nahý Darius vyskočil na kus betonového kvádru jako na piedestal a vyzval diváky, ať se svléknou a připojí se k němu v hodování. Někteří se skutečně svlékli a vylezli na okolní židle. Darius vytáhl další atrakci večera: fotoaparát Polaroid. Nazí lidé na piedestalech jedli a fotili se s přihlížejícími, kteří chtěli také ochutnat. Situace se značně uvolnila a začala připomínat jakési orgie jídla, focení a nahoty. Polaroidové snímky pak bylo možné si odnést jako suvenýr.

Ona a on

Celý festival byl zahájen během nahé kurátorky podél řeky s praporem, jenž nesl festivalový symbol: znak muže a ženy, kteří hází svoje prádlo do odpadkového koše. Vedle svlékání a striptýzu se totiž opakujícím se tématem ukázal být právě vztah obou pohlaví, včetně otázek pohledu a přehodnocování zažitých rolí.

Interaktivní přednáška Kristýny Pešákové ze sociálně-ekologické organizace Nesehnutí hodnotila reklamu z hlediska sexismu. Pokud vás reklama pobuřuje zneužíváním ženského těla nebo zobrazuje násilí na ženách či podřízených, můžete jí říct své NE nominací do soutěže Sexistické prasátečko. Nesehnutí se ostře vymezuje vůči pornografické objektifikaci a redukci ženy pouze na pohlavní znaky při propagaci pomazánky nebo třeba politické strany. Pornografičnost a nahota v reklamě je v mnoha případech únikem a zakrýváním nedostatku obsahu či nízké kvality produktu. Reklama také často zcela cynicky zneužívá emoce jako je touha po kráse nebo naopak strach ze stáří.

Zažité stereotypy vnímání krásy bořila Kača Olivová, která vytvořila ryzí pornografický výjev. Nahá plavala v zamlženém bazéně jako velryba a její muž na ni močil. Tíhu vlastního objemného těla Olivová proměňuje ve hmatatelnou hmotu lásky. Nabízí možnost jak vnímat život bez zbytečného přemýšlení, zato s přímými vhledy do situace.

Workshop s Vladimírem Kulou jak fotit klasický pornografický akt se nečekaně přehoupl do situace, kdy fotograf nahý pózoval na špičkách v sexy lodičkách na jehlovém podpatku. Jeho modelkou byla totiž performerka ze skupiny Gang Bang, které bylo Kulovo šovinistické zacházení nepříjemné. Učitel dostal lekci, jak se cítí modelka – oběť dirigovaná fotografem aby trochu víc vystrčila zadek nebo roztáhla nohy.

O subtilnější ztvárnění partnerského vztahu se pokusily dvě umělecké dvojice. Janu Orlovou diváci přistihli na milostné schůzce s Filipem Turkem, který tuto gotickou madonu s výrazem kurtizány obíral o kusy oděvu a nakonec ji nahou něžně uložil do trávy. Ve chvíli, kdy mohlo dojít na milování, ji však začal vláčet za vlasy trávou i kamením až k východu z areálu. Byli jsme svědky výjevu ze snu: nahá kráska tažená svým milencem někam do neznáma. Vláčení touhy po kráse, po prožitku, po dalším orgasmu.

František Kowolowsky v černé kukle rozdělil a zase spojil halu továrny gázou, kterou vymotával ústy z úst své partnerky, Kristýny Kašparové. V Kowolowskeho mistrných akcích se performerovo tělo stává znakem, téměř abstrahovanou sochou. Kowolovsky s Kašparovou se nazí v černých kuklách gázou ústy propojovali a zamotávali do prostoru továrny jako do vzájemného vztahu.

Nejen tělo

Festival ale přinesl i polohy, které svědčily o provázání tělesného s duševním. Performer Milan Kohout spílal lidem i bohům. V jeho podání evokoval striptýz spíš než porno rituál popravy. Umělec rozdal divákům dlouhé pruty na švihání a jako vznětlivý prorok četl do mikrofonu sprosté anonymní maily, jichž byl sám terčem. Kohoutova nahota zrcadlila stav světa. Při tanci, který připomínal dervišské víření, rozmlátil kovový krucifix s nápisem „Sadomasochist“. Vždyť ateismus je také jistý druh vyznání, či životního přesvědčení, podobně jako různá náboženství.

Babalon, jedna z podob Sofie, dle hermetiků manželky Kristovy, procházela v dlouhé kápi a s trnovou korunou koridorem diváků, kteří na její nahé modré tělo stříkali barevnými spreji různé symboly a ornamenty podle libosti. V ruce držela tablet se slideshow, poskládanou ze současného zpravodajství. Utrpení uprchlíků se zde prolínalo s muslimskými a křesťanskými modlitbami, projevy rasismu a krutostí terorismu. Šlo o zvěstování zobrazující současnou apokalypsu. Ženské tělo jako živý transparent bylo mým vlastním příspěvkem k tématu performované nahoty.

Performance Ladislava Vondráka pojednávala o psychickém obnažení až na hraně násilí. Vondrák tiskl tvář Lenky Klodové do stříbrné barvy a otiskoval ji na trička či košile a křičel ,,Tvář, tvář, košile, košile!“ tak dlouho, dokud se někdo nezvedl a košili si od něho nevzal. Následovala další košile, tričko atd. Vondrák měl k dispozici celý balík oblečení. Performance byla dokonale nesnesitelná a po jejím skončení byla cítit všeobecná katarze.

Epilog

Festival byl pestrý a v jistém smyslu i transformativní. Zbyla mi z něj polaroidová fotografie, kde pózuji oblečená se svou dcerou mezi několika tančícími, nahými lidmi, všichni jsme veselí a cpeme se pizzou. Výjev působí dost kuriózně, téměř pornograficky. Zachycuje skutečný kolektivní odvaz, skupinovou euforii způsobenou nahotou a jídlem. Záběr ze situace, kde veřejně sdílíme intimní prostor vlastního těla; naše společné rozjařené „multitělo“. Zmíněnou fotografii na přání některých účastníků festivalu nesmím zveřejnit. Nese v sobě totiž otisk situace i ožehavost nahoty. Společná nahota je sdílené tajemství, které je pochopitelně provázeno strachem z možnosti mediálního zneužití. Strach že nás pozná babička, teta, tchyně, někdo z příbuzných či zaměstnavatel a nepochopí situaci.