Proč by měla být všechna hudba dobrá?

Vydáváme další desku kapely B4. V příloze přinášíme i rozhovor s otcem zakladatelem Tomášem Procházkou aka Federselem. A už teď se můžeme těšit na 7. 11. do pražské Archy, kde společně s B4 vystoupí i zpěvák krautrockových Can - Damo Suzuki (myslím ne jen na jednom podiu, ale půjde o spolupráci!)

B4 - Lux Oxid Polí5: Jste celkem pravidelná kapela, každý rok v létě soustředění a nahrání materiálu, pak půl roku míchání, pak deska... Bylo tentokrát něco jinak?
Tomáš Procházka (B4):
Vlastně ani ne. Jiné bylo to, že jsme si dali mantinely, řekli jsme si že to má být country a pop. A na začátku to opravdu bylo o dost víc country a o dost víc pop, ale my jsme to samozřejmě nevydrželi s nervama, zcela podle očekávání. A protože to já tak dlouho míchám, nesmí mě to psychicky deptat. Takže to dopadlo zase tak nějak jinak a popové hvězdy z nás zase nebudou.

Polí5: Líbí se mi na albu hosté, dechy... Podle čeho jsi hosty vybíral, kdo to aranžoval?
Tomáš Procházka (B4):
Je tam vlastně jen Theodor, který s náma dřív hrával a umí hrát na banjo i na kytaru v rytmu. A pak samozřejmě Jan Jirucha, kterého mi doporučil Petr Ferenc a který hrál krásně na pozoun. Dechy si zaranžoval sám natošup, jen podle mých básnických popisů. Samozřejmě zahrál trochu něco jiného než co jsme chtěli, jen v detailech jsme věděli, co je tam přesně potřeba, třeba ten hluboký hlas v Les Satellites.To bych řekl, že je právě prima. A pak tam je Pasi, který šel kolem a udělal nám na mikrofon bubáka.

Polí5: Tentokrát je celá deska zpívaná, ale anglicky, tentokrát žádná finština, ani čeština, proč?
Tomáš Procházka (B4):
No tak měl to být ten pop a country a všichni, kdo to myslí se showbyznysem vážně zpívají rovnou anglicky, aby se to pak s tou slávou nějak nezdržovalo. Druhá pravda je, že mě v češtině nic moc nenapadlo a tak jsme to tak nechali. Ale ta směska jazyků mi nějak sedí víc.

Polí5: Když jsou to všechno písně, zkusíš něco zpívat i naživo? Tedy, přimlouvám se za to.... tvůj hlas má nepochybné kvality a je škoda ochudit posluchače koncertu.
Tomáš Procházka (B4):
Nejlepší kvalitu má, když se ve studiu pěkně ošetří a nemusím u zpívání drbat kytaru. To je pro mě úplně jinej program. Na zpěv se musíš kontrolovat. Čím víc děláme tyhle písničky, tím víc si nějak užívám hraní absolutního chaosu. Někam se to obojí posouvá, ale propojit se to nechce. A nás to takhle ještě pořád baví. Vlastně teda máme ty projekty dva.

Polí5: Jsi aktivní i jako skladatel divadelní hudby, nechystáš se něco z toho vydat? Nebo to schováváš na příští rok, kdy má kapela vyznamné výročí?
Tomáš Procházka (B4):
To je pro mě takové užité umění, musím říct, že si většinu věcí ani neschovávám, abych se na ně nějak nevázal. Ty zvuky žijí s divadlem, já mám vlastně vůbec nejradši, když to ani není nahrané a já to jen naživo míchám. Ale na to už nemám teď skoro čas. No a s tím významným výročím máš pravdu. My jsme s Davidem mysleli, že je to jenom projekt na jedno odpoledne a najednou už to bude patnáct let. Chceme vyprášit archívy a vytáhnout z nich spoustu hudby, která bude z větší části asi divná, nebo rovnou řeknu i špatná, ale mě to přijde právě jako taková docela zajímavost. Proč by měla být všechna hudba dobrá? A když nám teď zase nevyšlo prorazit do těch hitparád, tak je to asi jedno.