Samouk používá to, nač sám přišel, v tom tkví jeho originalita

V katalogu „hand made“ CD-r edice Polí5 se právě objevil nový titul Noartist – Perplex B. Jak je mou oblibou, jde opět o solitéra, žánrově ne úplně snadno zařaditelného. Opět mladá krev, která vylepšuje ediční věkový průměr. Aby bylo jasno co a jak, přináším čerstvý rozhovor s Michalem Milkem aka Noartist.

JJ: Kdy a jak jsi začal nějak hrát? Kterýma kapela jsi prošel?
MM: Jako malej jsem si přál k vánocům kytaru, tu jsem taky dostal, nejdřív jsem do ní jen tak třískal – neříkám že by se od tý doby něco změnilo – pak jsem jí ale na nějakej čas zase odložil. Pořádně jsem se k ní vrátil zhruba ve 13 letech. Nikdy jsem nechodil do ZUŠ, LUŠ a podobnejch organizací. Samouk používá to, nač sám přišel, v tom tkví jeho originalita, ne? Na kytaru jsem ani pořádně neuměl žádnej akord, tak jsem sáhl po baskytaře. Brácha mě vzal do kapely After Shave, která funguje do teď. Má první autorská kapela měla jeden jedinej koncert a tim to taky skončilo. Dál jsem si ale psal písně takříkajíc do šuplíku a zhruba před rokem jsem je doma začal postupně nahrávat, odtud právě projekt Noartist. Co se týče ostatních kapel, v současný době koncertuju s kapelou The Pedro, což je projekt neratovickýho elektro-písničkáře a mám i projekt FAD, kde jde vlastně o složení nástrojů jen z rytmický sekce, tedy basa a bicí.

JJ: V After Shave tedy hraješ i teď? Vedle Noartist mi to připadá jako popík, proč se spíše nevěnuješ sobě?
MM: Myslim si, že sobě se věnuju dostatečně naplno, k After Shave mám vztah a takhle mi to naprosto vyhovuje. Snažíme se s klukama připravit novej materiál, kterej by se měl ubírat trochu jinačí cestou, demo který jsi nejspíš slyšel je poměrně starý. Neříkám že hrajem, nebo budem chtít hrát něco úplně odlišnýho, ale jistá změna se tam rýsuje.

JJ: Kde žiješ a čím se živíš?
MM: Bydlím v Neratovicích a studuju podnikání.

JJ: Předpokládám, že tedy asi bydlíš u rodičů – jak se dívají na bigbít co provozuješ?
MM: Bigbít co provozuju já je asi moc nebere, ale odsouzeního se mi zatím nedostalo.

JJ: Zpíváš česky, ale do názvu se ti vloudila angličtina - jak to?
MM: Myslíš název Noartist? Původně byl celej název noartist&automate, pod kterym jsem nahrál první soukromý „demíčko“, pak při zařazení písně Rehabilitace na kompilaci Starého mlýna KOSTKA XIII jsem zvolil stažení názvu jen na Noartist, nevim proč. Ve volnym překladu žádný umělec, líbila se mi ta anti-asertivita, alespoň co se názvu týče. Teď už to tak nevnímám, jsou to pro mě už spíš jen poskládaný písmenka.

JJ: No právě – rovnou v názvu mít to vydělení, polemickou otázku… Řešíš nějak vztah tvorby jako zábavy verzus umění?
MM: Nad tim jsem nikdy nepřemýšlel, odpověď zní tedy ne. K umění se zábava asi vázat trochu musí, záleží ale na tom jakej druh zábavy máš na mysli a existujou určitý hranice a meze. Pokud jsou překročeny, máme tu pak ska kapely a další zábavovky, který dělaj to svoje umění spíš víc pro pobavení lidí, než pro to samotný umění.

JJ: Pořádáš festival Beltaine - jak ses k tomu dostal?
MM: Letos v dubnu proběhl již pátý ročník, ten první pořádal Filip (mimojiné bubeník FAD a AS). Pak jsem to po něm převzal já s možná trochu naivní vidinou, přiblížit lidem z Neratovic, kteří ještě neměli tu čest, taky něco z alternativní scény. Důsledkem toho je to, že tu hráli kapely, který si troufám tvrdit by tu jinak asi jen těžko vystoupili. Například OTK, Anyway, Deverova Chyba, Sunflower Caravan, ale taky skoro místní Postižená Oblast a další..

JJ: To je ale celkem drahý špás, jak se ti to daří ufinancovat? Nebo je vždy tak narváno, že se samo zaplatí?
MM: Ani zdaleka není nikdy tak narváno. Návštěvnost je vždycky adekvátní městu, ve kterym fest pořádáš. Jsou-li tim městem třeba takový Neratovice, věř, že čim známější a lepší kapelu pozveš, tim míň lidí příjde. Vsázím tedy každoročně i na programovou část lokálních kapel, která ty návštěvníky, kámoše a spolužáky přitáhne. Náklady se pokrývaj vždy z vybranýho vstupnýho, nějaký sponzoři by se taky našli a poslední dva roky finančně přispělo i město.

JJ: Odhaduju, žes nezažil v "rozumném věku" 17.listopad 1989 - jak se díváš na ten minulej režim?
MM: Listopad 1989 jsem zažil, v rozumném věku ale zdaleka ne. Jsem porevoluční dítě. Jednou skvělou věcí z minulýho režimu je třeba žvýkačka Pedro.

JJ: Jo, jo, pak přibyly ještě cca 2 druhy jiných žvýkaček a koncem osmdesátých let dokonce občas něco dovezli z ciziny… ale přeci jen, stejně jako v německu koncem šedesátých let – řeší tvoje generace co dělali rodiče za reálnýho socialismu?
MM: Nevim jak ostatní z mojí generace, ale já ne. Ostatně si myslim, že oni asi taky ne.

JJ: Ještě prosím k samotnýmu albu – jak a kde jsi to nahrával? Občas v tom cítím umanutost Květoslava Dolejšího – to je náhoda nebo i vliv? Ovšem mám pocit, že tvoje kořeny jsou trochu jinde než Slávkovi…
MM: Slávek je tvor kterýho si dost vážim, zrovna tuhle sobotu (20.6.09 Starý Mlýn) jsme spolu měli koncert a bylo to úžasný. Přesto si ale nemyslim, že by se to nějak výrazně a jestli vůbec, promítlo do mejch nahrávek. Možná snad tim, že taky všechno nahrávám doma? Krom bicích, který jsem nahrával venku. Doma je na to čas a můžeš si to smíchat přesně tak, jak si to představuješ. Domácí studio, který tvoří mixák, směť kabelů, bedny a jiný haraburdí jsem si nazval pracovně Sakraphon a už jsem u toho tak nějak zůstal. Jinde bych asi nenahrával.

JJ: Když zmiňuješ tvůj koncert na Starým mlýně - bude teď Noartist více živý projekt, nebo šlo jen o náhodné hraní – jaký s tím máš plány, předpokládám, že ty ostatní kapely tě asi dost zaměstnájí?
MM: Koncertuju a koncertovat budu, dokud to půjde. Zatím jde ale jen o vystupování s kytarou a zpěvem, zbytek jede z nahranýho podkladu. Do budoucna bych chtěl i živou kapelu, teď na to ale nemám lidi. S ostatníma kapelama to zatím naštěstí moc nekoliduje.

JJ: U tebe jsou zajímavý i texty, zajímalo by mě co tě literárně ovlivnilo, máš nějaké oblíbené autory?
MM: V textech je občas možný najít myšlenky autorů, kterýma jsem se zrovna zaobíral. Můj hodně oblíbenej autor je J. D. Salinger, jeden čas to byl taky Charles Bukowski. Dál Franz Kafka, Albert Camus, William Burroughs a tak dále a tak dále..

JJ: Říkals, že tahle deska jsou vlastně starý věci ze šuplíků – jak vypadají ty aktuální? Kudy se to ubírá?
MM: Ono vlastně v šuplíku byly spíš jen nápady, témata a základní riffy. Aranže a vše ostatní jsem dodělával přímo při práci na desce a samotnym nahrávání. Pár novejch věcí mám, řekl bych že jsou i přes výraznější experimentální složku bicích, který jsem si zatím udělal jen z automatu i o něco svižnější, taky s trochu potemnělejší atmosférou, hutnějšim zvukem a riffama.

JJ: Díky za rozhovor

Za Polí5 v červnu a červenci 2009 mírně chaoticky rozmlouval Josef Jindrák

Album lze zakoupit ZDE, tam najdete i další podrobnosti a odklaz na ukázky.