Tomáš Čada – Nejen milostné

milostné_01

Nemám rád milostnou poezii Většinou 

je jen smrad něčeho krásného Papír je 

deformované zrcadlo citu Ale když ti řekl 

Mám tě rád jako svou knihovnu Věděls 

že tohle vyznání netrumfneš A vědělas 

to i ty A tak je píšem sem Aby aspoň něco 

milostné_02

Připadat si na pražském nábřeží jako v cizině 

neexistující krystalky soli ve vzduchu, vlasech 

Loni touto dobou jsem napsal báseň 

ke které bych se letos moc rád vrátil 

ale kudy 

9. 7. 2017 

milostné_03

Láska je nelineární systém 

a vyšší level je jen víc  

úskalí a překážek 

Ale to co je jí vlastní 

umí hned 

sama od sebe 

Michalu Kolesovi 

milostné_05

Zapálili jsme mnoho ohňů 

A teď nestíháme hasit 

Mám  

dluhy 

povinnosti  

problémy 

děti 

Mám

strach 

Svatba je past 

Hranice nabývá smyslu  

až svým překročením 

milostné_06

Ty voníš 

Ty voníš jak domy 

Jak domy 

kterými procházím  

milostné_08

Noc byla rudá Tepala div nepukla  

Někdy míň bolí zašít ústa než  

ucedit byť jedinou hlásku skrz  

Ráno se po nás rozstříklo jak napalm  

Přisálo se svými ústy k vědomí  

A tohle si prý říká realita  

všedního dne  

Než mi umřeš, musím o tobě napsat hodně dlouhou báseň  

28. 9. 2018, Heřmánku 

Eger  

Marii 

Outsourcovat domov do míst kde má domov infinitiv 

kde vše včetně počasí nezná distinktivní rysy 

kde i přirozená reprodukce je součástí diskurzu  

kde nejotřesnější vulgarity zní mysli tvoř a souciť 

Outsourcovat svůj domov rodinu a veškerý známý smysl do míst 

kde synonymem pocitu láska je konstatování prázdnota 

Dlouhá červená nit

Ivaně

Teď všude kolem mne postává ticho 

nechci je vyplašit Je plaché jak plch 

Jeho chchch prosakuje do tmy Plížil 

jsem se za ním dlouho a teď je mám na 

dosah Ovšem Vždyť vše mimo prázdno je 

neprůstřelné a tak nevím kudy kam  

Kudy přes ně cílit svůj chtíč Chtěl bych křik 

Stůj Vztyčit úsměv přišlápnout strach ale 

byl by to omyl Byla by to chyba 

A tak trpím Trčím Utichám A nic 

Jen všude kolem mne postává ticho