Umrzlá stehna v divoké řece

Petra Strá je surrealistickou postavou dítěte anebo krásného muže v české poezii. Napsala sbírku /Volavka/, jako archetyp nevěsty, křehkosti, sněhu, svlékání. Na svou práci navazuje rukopisem //Vríka//, básnickým dialogem milenců boha a smrti. Vríka je ta černobílá poezie noir. Vríka je totéž, co každému sedí za hlavou. Strá píše od devíti let, což je trochu šílené. Vríka je stejně šílená, jako fónická poezie, kterou číst nahlas je možné, jen jako porod se zavřenýma očima.

/
Umrzlá stehna v divoké řece asíje mráky a stále polití a stále prchá Vsadila šum do kovoklece ocaší pláky nejenom kopití nejenom kochá Podomek dom vykydá máky podomek domití nocassa dychá Nocassa rákyje dopolopece Umrzla táky to kytí tuchá

/
Vranila pláštěna z bílé kůry co je mi snout
chasala fekna vylebe můry lekala hnout
co je mi sedíne himl do hůry co je mi vezdí hlavicí kout
vranila pláštěna trna do fůry
to je mi pupena palicí mnout

/
Vrríka, šílená voň snáší med, miska se do sebe stáhla
z papíru na stole vystříkl jed, v noci ta vríka omládla, vrríka
půlení slov žíly a kov, srdeční pěny i másla
ze schodů vyšel měsíc jak nov
vríka si sedla a zhasla

//
magnétique

Sedí v pokoji
se čtyřmi rohy
jsou tam s ní ještě tři Lucie
jsou nahé a krásné
a vypadají spíš jako filmové ceny
Ona je dopnutá ke krku
v šatech ze vzácné pevné látky
a kolem obličeje má přiléhavý závoj
jakoby pod ním skrývala svou mosaz
své zlato
svůj život
a třeba i prasklinu

U ní
vyrůstají brouci
květiny točí zaječí
nové kůže v trávě
někdo svázal a pověsil je tam, aby nerušily

slyší se hlasy káněte jakoby
chvějí se vody
těsně před spadnutím vzrušeně dělá
totéž co Diskobolos

přehazuje
další a další
den a když
paže se jí napínají logaritmem ve špičkách
jehličnatého lesa

U ní, je těžké vyvolávat chvění
úst které už ovládají
řeč ze zelených lahví se nepatrně vylévá
Přišel podzim

narodila se kůzlata
počasí se změnilo
každý den prší
a to je nepříjemné

Kaštany křeč
dréma elja ale i jabloně
skoro i strach

Lá krá slyšela
Měsíc džigolo vábí své
naleštěným knírem
hvězdy
zi ží piláž pilaží zi ží
zl ou gopédie
hvězdy padají
zasekávají se
zabilo to souhvězdí srnky
muselo to zabíjet souhvězdí srnky lá krá

//
malé lebky

Všechny moje básně co dám na fejsbuk
jsou jen šifry pro tebe to kvůli tobě se tam ztrapňuju
před svými přáteli před svými žáky
od nula do tří let mrdat je mrdat promrdat
jejich malé lebky

Petra Strá se Sky To Speak