Václav Hájek - Polykač blankytu aneb Snář bdění

 

 

Bez pojmenování

 

Dnes jsem šel brzy ráno kolem Olšanských hřbitovů a ucítil jsem krásnou vůni jídla. Pomyslel jsem si: Mrtví si vaří snídani. A opravdu. Nebo večeři?

 

 

Strupy

 

Všechno jednou zaschne

Za života nebo po něm

Zaschne to

A přestane to cukat

Vztekle škubat obočím

Křičet na nočních náměstích:

Já chci, já chci!!

Zaschne to

Jako loužička bylinného likéru

Zapatlané prostěradlo.

 

 

Holub

 

Umírající holub

Pomalu zavírá své očíčko

Ramena rozložená podél těla

Opilá slečna

Na něj šlápla

A zvolala Fuj!

Ano, už je to tady

Šedý kabátek

Chabý a řídký.

 

 

Ženy za pokladnami

 

Většina žen se snaží

Vypadat trochu líp

Než štětka na mytí záchoda

Není to tak jednoduché

Protože únava je veliká

Celodenní posouvání zboží po pultu

Nesvědčí účesu

Vlasy zplihnou, zvadnou

Jako kapusta

Líce zešednou

Oči zapadnou

Jako návštěvník Himálají

Postříká je měsíček

Až vyjdou ven

Do vlhkého šera, chladu příbytků

Do paralýzy noci a křiku rán.

 

 

Bez pojmenování

 

Ve 3 hodiny ráno

Panelák naproti

Temně zahloubán

Spočívá.

Nechci rušit

Svými signály.

Přesto jeden bod

Modře světélkuje,

Píchá tmu.