Václav Hájek - Polykač blankytu aneb Snář bdění
Bez pojmenování
Dnes jsem šel brzy ráno kolem Olšanských hřbitovů a ucítil jsem krásnou vůni jídla. Pomyslel jsem si: Mrtví si vaří snídani. A opravdu. Nebo večeři?
Strupy
Všechno jednou zaschne
Za života nebo po něm
Zaschne to
A přestane to cukat
Vztekle škubat obočím
Křičet na nočních náměstích:
Já chci, já chci!!
Zaschne to
Jako loužička bylinného likéru
Zapatlané prostěradlo.
Holub
Umírající holub
Pomalu zavírá své očíčko
Ramena rozložená podél těla
Opilá slečna
Na něj šlápla
A zvolala Fuj!
Ano, už je to tady
Šedý kabátek
Chabý a řídký.
Ženy za pokladnami
Většina žen se snaží
Vypadat trochu líp
Než štětka na mytí záchoda
Není to tak jednoduché
Protože únava je veliká
Celodenní posouvání zboží po pultu
Nesvědčí účesu
Vlasy zplihnou, zvadnou
Jako kapusta
Líce zešednou
Oči zapadnou
Jako návštěvník Himálají
Postříká je měsíček
Až vyjdou ven
Do vlhkého šera, chladu příbytků
Do paralýzy noci a křiku rán.
Bez pojmenování
Ve 3 hodiny ráno
Panelák naproti
Temně zahloubán
Spočívá.
Nechci rušit
Svými signály.
Přesto jeden bod
Modře světélkuje,
Píchá tmu.