Václav Hájek - Třetího a čtvrtého dubna dva tisíce osmnáct (v jedenácti částech)
I Jaro
A najednou je tu jaro
Hmyz vylezl rychlostí blesku
Je to neuvěřitelné
Pokaždé si říkám:
Bude alespoň minuta klidu
Mezi mrazivým nečasem
Plískanicemi, dešti,
Nervovými problémy
A momentem
Kdy opět vyleze hmyz??
Ne, nikdy ne!!
II U řeky
Zákazy zatím jen zapouštějí kořínky
Ale policejní hlídka
Již kontroluje přípravy
WC, galerie a café dosud uzavřeno
Téměř poklid v povětří
Pod mosty, mezi mosty.
III Pod
V podkameří v kavárně
Už je jedno
Jestli zírám jenom do sebe
Stejně je tam díra
Do pekla
Ne do nebe.
IV Hmyz
A večer hmyz zas opadá
Z dosud holých větví
Do svých skulin.
Brzy ráno
Ti, co přežili první den,
Vniknou škvírami
Do děravých snů.
V Studiolo
Pak se připojit
A zase se odpojit.
VI Výš a výš
Díky bankovnictví na vzestupu
Navýšit si kontokorent
O nové obavy
O nové hrozby.
VII Čekání
Čekat
A v tomto očekávání
Se netěšit
Ale jak se lidé jednou dohodnou,
Že půjdou za zábavou,
Tak musí dostát
Této Smlouvě smluv.
VIII Intermezzo
Nerozumět není jednoduché. Udržovat se v neúplném rozumění, v nesamozřejmém atd., i když si myslím, že „To“ přece dobře znám, dá celkem práci. A také vznikají nepříjemnosti z toho, že mě moje okolí může považovat za idiota.
IX Druhý den jara
Cyklista zběsilého vzhledu
Řičí na ženu před sebou:
„Nevrť tou prdelí,
Kdo se má na to koukat, vole!“
Nad námi krouží vrtulník,
Na holých stromech
Dává vědět ptactvo o neklidu.
X Před hospodou
„Já s ní dlouho nevydržim,
Já si myslim, že né,
Já to vidim tak na další víkend.“
Lavička nasáklá
Mastnotou přerušovaného spánku.
XI Ploštice
Ploštice
Lezou
V podloubí
Výpadovek
Jakoby
Někam.