Houellebecq jako esejista. Výbor z textů nejznámějšího francouzského spisovatele.

„Vypěstujte v sobě hluboké rozhořčení ze života,“ vyzývá Michel Houellebecq v eseji připomínajícím gnostickou parodii příruček osobního rozvoje. Ve výboru kratších prozaických útvarů potvrzuje pověst jednoho z nejoriginálnějších hlasů dneška, když nás zavádí na plátna němého filmu či před průčelí současné architektury. Prorok žlutých vest zde nahlíží i na průběh globalizace či liberalismus, a hlavně osvětluje, proč vždy mířit k pravdě.

Součástí tohoto výboru jsou kromě kratších prozaických textů i rozhovory s Michelem Houellebecqem a jeho novela Lanzarote

Ukázky z esejí:

Úvaha z roku 2002 nazvaná Opustit dvacáté století:
Literatura je k ničemu. Kdyby k něčemu byla, levicová chátra, která si zabrala intelektuální debatu na celé dvacáté století, by ani neexistovala. Toto století naštěstí končí; přišla chvíle naposled (tedy aspoň doufáme) se vrátit ke škodám, jež během něj napáchali „levicoví intelektuálové“, a to asi nejlépe odkazem na Běsy vydané roku 1872, kde je jejich ideologie plně vyložena a její zločiny jasně předpovězeny ve scéně Šatovovy vraždy. Ovlivnila však Dostojevského intuice historický vývoj? Ne, naprosto v ničem.

Esej Jacques Prévert je vůl vytýká Prévertovi lživě růžový poetický realismus:Prévert píše, jelikož má co říct, to je mu třeba přičíst ke cti. Bohužel to, co říká, je bezmezně hloupé, někdy je vám z toho až zle. Jsou tam hezké nahé dívky, buržousti, jimž pouštějí žilou, jako když zaříznou prase. Děti jsou sympaticky nemorální, uličníci svůdní a mužní a hezké mladé dívky se jim poddávají; nosí Řád čestné legie a jejich ženy jsou frigidní; kněží jsou odporné staré harpyje, jež vynalezly hřích, aby nám bránily žít. To všechno už známe; někdo dá přednost Baudelairovi. Nebo i Marxovi, jenž si aspoň neplete cíl…

Zato Neila Younga opěvuje:

Písně Neila Younga jsou určeny těm, kdo jsou často nešťastní, osamělí, znají dveře zoufalství, ale přesto dál věří, že štěstí je možné. Těm, kteří nejsou vždy šťastní v lásce, ale vždy se znovu zamilují. Kteří znají pokušení cynismu, aniž mu dokážou nadlouho podlehnout. Kteří dokážou plakat po smrti přítele, kteří se doopravdy ptají, jestli je Ježíš může zachránit. Kteří dál ve vší dobré víře věří, že na Zemi lze žít šťastně.