Emilio Paz: Řveme na slunce
SEBEVRAŽDA RACKŮ
Rodina racků za plotem
který postavil Trump
Kuchají se
Otvírají si tělo
Vnitřnosti vyvrhují
Na trávu, v čerstvé yerbě
Utkvěl pach Cháronův
Zapadá slunce
Obloha se dál sune
Jako řeka bez těla
A slovo boží
je potrhané peří
Trump se jen dívá.
Blaženost,
bolavost
bizár
banalita.
Samá slova smrti
ve tvaru prezidenta
s břitem šedavé zdi
s hřbitovem bez paměti
A rackové?
Rackové?
Nehledí na nic, rvou si břicha,
uštědřují si poslední polibky.
-
zobák na zobák –
-
ze srdce bez srdce –
Nehledí na nic, rvou si břicha
Na sebe hledí
v hněvu, vztekle
a klopí oči k zemi
zahlédnou-li
mrtvá těla svých dětí.
Zeď na ně vrhá svůj stín
a jinak nic.
SEN
Možná že člověk myslí jako pták
Možná že člověk
Létá
plánuje
panuje
prchá
pronásleduje
a jihne něhou
ale stejně umře.
On ten pták umře
jako umírají ryby,
jako umírají trávy,
jak umírá dítě v děloze,
jak umírá stařec v prázdné místnosti
podobné ptačí děloze:
vlhké
tiché
smutné
tajné.
Co nás odliší od ptáků?
Ruce?
Nohy?
Zuby místo zobáku?
Možná že člověk myslí jako pták
A chce se dotknout slunce
Možná že by se rád stal ptákem
Aby z něj nebyl Ikaros
Z člověka však nikdy nestane se pták,
pták nezná zeměpisné hranice,
meze národnosti,
meze vyznání,
ani schůze a sjezdy
a politické strany.
Pták, ten je jen pták a umírá jak pták.
Člověk, ten je člověk a umírá
jak vyhnaný syn Evy
Leda že Eva jednoho dne vzlétne.
MOTÝLI
Motýli létají nad květy
nad korunami stromů
nad hloubí údolí
nad modrými domy
nad pozůstatky těl.
Motýli létají nad touhami dětí
A nad tázáním věrných.
Nepozorují nás náhodou bozi
v motýlí masce?
Z poemy „Balada vyhnanců“ (Papíroví andělé, 2019)
VÝKŘIKY
A když je smrt blízko
křičíme na měsíc
řveme na slunce
voláme na planety
na zvířata
na stromy
na skály
na moře
Křičíme v slepé víře
že nás bůh slyší,
zaslechne naše nářky.
Překlad Olga Walló
Emilio Paz (Lima, 1990) je učitel filosofie a náboženství, vystudoval na Universidad Católica Sedes Sapientiae. Je autorem "Septiembre en el silencio" (Club de lectura poética, 2016), “La balada de los desterrados”( Ángeles del Papel Editores, 2019) a "Laberinto en versos"(La tortuga ecuestre, n°394, 2018). Je vítězem soutěže Marco Antonio Corcuera Foundation a deváté mezinárodní soutěže “El Parnaso del Nuevo Mundo” v kategorii povídka. Publikoval v různých médiích v Peru, Mexiku, Chile, Španělsku, Venezuele, USA, Argentině, Indii, Ekvádoru, Rumunsku, Kostarice, Švédsku, Německu, Itálii, Kubě, Uzbekistánu, Bulharsku a Francii. Byl přeložen do rumunštiny, francouzštiny, italštiny, bulharštiny, uzbečtiny, angličtiny a tamilštiny. Účastní se mnoha vystoupení jak mezinárodních, tak národních. Učí filosofii a vede poetické workshopy. Také publikuje práce zabývající se vztahem mezi poesií, estetikou a vzděláváním. Účastnil se mnoha mezinárodních filosofických konferencí. Řídil blog „El Edén de la poesía " (https://edenpoetico.wordpress.com).