Dá se vést dialog, nebo je to předem marné? (Projevy radosti)

Ne že by na tom záleželo, ale než se usadí kal tónů, budete pátrat, kam že vlastně tihle původem ústečáci patří, podle názvu cokoliv, prvním songem hardcore jak brus. Již a ještě ne. Jako kdyby Vítrholc přitvrdili, jako by se obnovili Valerian´s Future? Jako kdyby Velkolepé záměry mystiky kolaborovali s John Ball

Ne že by na tom záleželo, ale než se usadí kal tónů, budete pátrat, kam že vlastně tihle původem ústečáci patří, podle názvu cokoliv, prvním songem hardcore jak brus. Již a ještě ne.

Jako kdyby Vítrholc přitvrdili, jako by se obnovili Valerian´s Future? Jako kdyby Velkolepé záměry mystiky kolaborovali s John Ball? Taky ne. Kdo bude tohle poslouchat? Jak to pořád obracím a koukám na to ze všech stran, sem uvnitř a poslech je jediným smyslem, jsem hudbou a volume zpátky mě svlíká naruby, napadají mě jen sorty, které to nebudou a které se spíš naserou. Mladí křesťané? Tvrdé jádro zvedající péro obráceného kříže při jakékoliv zmínce o křtu? Měl by se věřící člověk vzdát církevní minulosti stejně jako současná komoušská strana padesátkových procesů a dalších zel? Nebo jsme všichni jen přiblblí králíci na božím poli, zelí a trus. Dá se vést dialog, nebo je to předem marné? Křesťanství podložené psychologií? Nedělní škola onanie? Nebo xKŘESŤANx?

Vokálně je tu větší důraz na sdělení než na klenuté hlasy, vícehlasy umocňují a některé verše na úrovni sloganů upomínají na brněnské radikální sdružení Vítrholc, hudebně jsou jinde. Říkají: teologické psycho-core. Undergroundové ozvěny spíš ty bigbítovější (Hudba Praha) podávají ruce i bibli hardcorovému kvaltu, psychedelické neohraničenosti a industriálnímu mazivu s noisovým svěděním. Jako růženec na genitáliích sedí fakt, že na psychologickou a hlukovou kytaru hostuje Rafal Marciniak (VLM, Enten og eller, Fuhrer goes to hollywood), bratr ve slovu i ve zbrani, psychoanalytik zkoumající boží prodlevy.

Projevy radosti nebudou ti, kteří se zapojí do czechcorových vášnivých debat a invektiv, ale ptát se a nejapně odpovídat, to umí dobře. Neustálé podrobování věčných pravd polemice, podrývání a pokoušení jako základní princip. Otázky a meditace, za které by zasloužili upálit („Láska je svinstvo, protože láska je zraňující volba. Nelze milovat všechny najednou."). Proti biblickým sekvencím a parafrázím staví vlastní náhled, nikdy jen jeden.

A takhle by měl ten všeobecný chaos fungovat, jsme už přeci vyšlechtěné opice. Jeden názor, jedna morálka, jedno učení a jedna ideologie. Východisko, které nepřijímá protinávrh? Zatuchá. Hledání udržitelných principů a jejich věčné podemílání. A zase znova. Kdo říká, že není Kristus - lže!

„V tomhle nelze (?) udržet žádný záměr. Všechna (?) přirozenost, kterou jsi vytvořil, mě totiž uhýbá od hledání smyslu."

maxim horovic - www.violacore.xf.cz & www.diycore.net