Erotismus po Bataillovsku

„Erotismus je definován nezávislostí erotické slasti na reprodukci jakožto cíli“ (Bataille, Erotismus, 2001, s. 19), pro Georga Batailla je zároveň temnou matérií, násilím a tenzí k smrti. Rozlišuje dři druhy erotismu: erotismus těla (tělesná touha), srdce (vášeň) a erotismus posvátný, který je zároveň všeobjímající. Podle něj jde vždy o to nahradit pocit izolovanosti jednotlivce, pocitem splývání, kontinuity (ibidem, s. 23). Hlavním principem erotismu je tedy destrukce ega skrze otevření se a transgresi. Bojíme se smrti a toužíme vědět, jaká je a co je za ní. Duševní smrt nastává v převratných okamžicích života, kdy je třeba vybudovat novou osobnost, protože stará se pod tíhou okolností rozpadla. Jistě se mnou budete souhlasit, že duše není pevný objekt, podobá se spíše vodě nebo větru. Může se od těla v krizových situacích odloučit, aby se pak vrátila proměněná. Erotismus problematizuje každodennost, komplikuje ji a nutí nás klást si otázky. Otázky touhy a morálky. Jakkoli se může zdát, že žijeme ve svobodné společnosti, zcela svobodní jsme pouze v rámci určitých hranic, které si uvědomíme až ve chvíli, kdy na ně narazíme. Většinou tvrdě a pichlavě, bouřlivě jako tonoucí. Zákaz a tabu jako bytosti, které neumírají. Jsou výsledkem kopulace vnitřního a vnějšího světa. Pokud se rozhodneme svět více či méně viditelných sociálních norem negovat, prosím. Ale protože jsme domovským kulturním prostředím hluboce formováni, ozve se někdo mnohem mocnější, než jsou zlé jazyky sousedů: náš vlastní vnitřní soudce, jehož produkty jsou vina a špatné svědomí. Je ale důležité si uvědomit, že zákaz a tabu má smysl právě ve svém překročení, protože když jej potlačíme (děláme, že neexistuje), připravujeme se o značný díl následného potěšení a slasti plynoucí z plně vědomého prožívání „hříchu“. Úzkost, která prožitek „hříchu“ doprovází, není třeba vnímat jako negativní emoci: Právě díky ní můžeme prožívat tak intenzivní rozkoš. Touha po transgresi, porušení zákazu a sebepřesažení v duchovním smyslu je jedním z určujících potřeb lidské psýchy. Zákaz, pokud je porušen za určitých okolností, nepřestává být zákazem (ibidem, s.81). V archaických společnostech je to například smrt krále, po níž nastává období bezuzdnosti, násilností a naprostého chaosu, symbolicky období smrti, v němž je dovolené (a dokonce je takové chování vnímáno jako potřebné) vše, co je jinak regulováno systémem trestů. Podobnou funkci mají i karnevaly, masopusty a v přeneseném smyslu i divoké nevázané večírky. Všechno jsou to příležitosti, kde je profánní svět nahrazen světem božského šílenství. V něm můžeme volně vyjádřit svou touhu a také ji naplnit. Jsou to důležité regulační mechanismy potlačených, „nevhodných“ přání a erotických fantazií. Podíváme – li se na erotickou literaturu, často popisuje něco „zakázaného“, politicky nekorektního nebo z pohledu běžného vnímání nevhodného. Značná část vzrušení a touhy po naplnění pochází z vědomí nedostupnosti a zakázaného ovoce, které je o to sladší, je-li k jeho dosažení nutno překonat hned několik společenských hranic. Mluvíme – li o erotismu, nelze jen tak přejít jeho posvátný charakter. Posvátno ve spojení se sexualitou nicméně zní našim uším vágně. Jaké posvátno? Vnímání světa, ve kterém je tělo chrámem a sexualita posvátná, má skutečně velmi daleko k židovsko-křesťanskému diskurzu. Není však vyloučeno, že kromě dálné Indie (tantrimus pravé i levé ruky) a chrámové prostituce starověkém Předním východě (včetně dnešního Izraele) byla tato praxe kdysi běžná i v našich končinách. A kde má toto posvátno kořeny? „Orgii je vlastní sexuální třeštění stvrzující posvátný charakter. Z orgie pochází archaický aspekt erotismu“ (ibidem, s. 139). Orgie je naprosté uvolnění mezí, převrácení hodnot a hranic. Bataille hovoří o Menádách, které v orgiastickém vytržení zaživa požíraly své malé děti, později vyměněné za syrové maso kůzlat, které předtím kojily. Z toho znova vyplývá, že nejpřímější přístup k posvátné a transgresivní sexualitě ve vší její divokosti a mají ti, kteří holdují večírkům, alkoholu a drogám. Může být něco kouzelněji podvratného než transgrese zákona, pro který jsme bojovali?