Martin Karvay - Black magic

Hledám v tobě prázdné místo.

Do kterého bych se mohl schoulit,

jako kotě do krabice od bot.

Otvírej ústa,

tak aby z nich mohly vyplouvat ryby.

Jsi dalekohled, nebo lupa.

Abych se dokázal vůbec spatřit.

Jsme dvě tetování

na dvou různých lidech.

Jsme dva korály,

ale každý žijeme v jiném podmořském městě.

Jsme chobotnice, skutečně.

Nemohu si pomoci

a proto sázím písmena na místo tvých zubů.

Skládám z nich mozaiku věty,

která je větší než obr,

jehož jsem viděl sedět ve vlaku, v němž jsi také jela.

Bylas naproti za plexisklem,

na sedačce tvých řas, v nichž jsem usnul,

pod peřinou z plastového obalu,

kterou jsem si vyrobil,

abych se na tebe nezlobil.

Že ležíš zakopaná a roztrhaná pod kamenem jako upír.

Taková jsi byla, vysávalas všechnu mou energii.

Vypadalo to jako tanec rozbité lahve.