Moebius & Beerbohm – Strange Music

Při poslechu alba Strange Music od Dietera Moebiuse a Gerda Beerbohma se nedočkáme žádného velkého překvapení. Zvuk celého alba se dá popsat a definovat velmi stručně a mezi sedmi skladbami, které na Strange Music jsou, se nenajde ani jedna, která by se takové definici vymykala. To ovšem v žádném případě neznamená, že to není album nanejvýš zajímavé.

Při poslechu alba Strange Music od Dietera Moebiuse a Gerda Beerbohma se nedočkáme žádného velkého překvapení. Zvuk celého alba se dá popsat a definovat velmi stručně a mezi sedmi skladbami, které na Strange Music jsou, se nenajde ani jedna, která by se takové definici vymykala. To ovšem v žádném případě neznamená, že to není album nanejvýš zajímavé.

Hra, která se od začátku do konce nemění, spočívá v tom, že se nad výrazným rytmickým základem vznášejí poměrně nemelodické syntetické zvuky, hluky a někdy i kytara. Rytmika v něčem připomíná Can a celkové vyznění o něco noiseovější a neučesané Kraftwerk.

Kromě ponuré a hypnotické atmosféry, jež něčím evokuje jakési temné sci-fi, je u Strange Music vzhledem k roku prvního vydání (1982) třeba ocenit i to, jakým způsobem svou stavbou a energií předjímá pozdější plně elektronickou taneční hudbu, k níž se dostává zvláštní cestou přes krautrock a improvisaci.