Tomáš Čada – Nejen milostné
milostné_01
Nemám rád milostnou poezii Většinou
je jen smrad něčeho krásného Papír je
deformované zrcadlo citu Ale když ti řekl
Mám tě rád jako svou knihovnu Věděls
že tohle vyznání netrumfneš A vědělas
to i ty A tak je píšem sem Aby aspoň něco
milostné_02
Připadat si na pražském nábřeží jako v cizině
neexistující krystalky soli ve vzduchu, vlasech
Loni touto dobou jsem napsal báseň
ke které bych se letos moc rád vrátil
ale kudy
9. 7. 2017
milostné_03
Láska je nelineární systém
a vyšší level je jen víc
úskalí a překážek
Ale to co je jí vlastní
umí hned
sama od sebe
Michalu Kolesovi
milostné_05
Zapálili jsme mnoho ohňů
A teď nestíháme hasit
Mám
dluhy
povinnosti
problémy
děti
Mám
strach
Svatba je past
Hranice nabývá smyslu
až svým překročením
milostné_06
Ty voníš
Ty voníš jak domy
Jak domy
kterými procházím
milostné_08
Noc byla rudá Tepala div nepukla
Někdy míň bolí zašít ústa než
ucedit byť jedinou hlásku skrz
Ráno se po nás rozstříklo jak napalm
Přisálo se svými ústy k vědomí
A tohle si prý říká realita
všedního dne
Než mi umřeš, musím o tobě napsat hodně dlouhou báseň
28. 9. 2018, Heřmánku
Eger
Marii
Outsourcovat domov do míst kde má domov infinitiv
kde vše včetně počasí nezná distinktivní rysy
kde i přirozená reprodukce je součástí diskurzu
kde nejotřesnější vulgarity zní mysli tvoř a souciť
Outsourcovat svůj domov rodinu a veškerý známý smysl do míst
kde synonymem pocitu láska je konstatování prázdnota
Dlouhá červená nit
Ivaně
Teď všude kolem mne postává ticho
nechci je vyplašit Je plaché jak plch
Jeho chchch prosakuje do tmy Plížil
jsem se za ním dlouho a teď je mám na
dosah Ovšem Vždyť vše mimo prázdno je
neprůstřelné a tak nevím kudy kam
Kudy přes ně cílit svůj chtíč Chtěl bych křik
Stůj Vztyčit úsměv přišlápnout strach ale
byl by to omyl Byla by to chyba
A tak trpím Trčím Utichám A nic
Jen všude kolem mne postává ticho