Agron Shele: Ztracený v mrazivém podzimu vesmíru

Bílé světlo

Bílé světlo

probuzené ve vodách mé duše

přes křídla letícího ptáka,
tak, jak se to už jednou stalo...
Zrcadlo znovuzrozeného života ve zmatku,
tak jako dnes...
během povstání unesen od hřejivých veršů.

Bílá naděje,
hlas barev života bez hranic
nepopsané plátno rozjasněných barev
Nádherné
jako sny nocí, ze kterých není návratu

Bouře hořící hvězdy
horké až k vypaření

Bílé slovo
vychované v nejvyšších větvích myšlenek
vyryto ve starobylé mytologii důvěry
vylito
na žhnoucí horizonty západu

Bílý život
rozbité zrcadlo zkřížených osudů
hluboké moře unesených smutků
tak jako sníh…
rozpuštěný v prvních paprscích ztřeštěnosti
tak jako list…
ztracený v mrazivém podzimu vesmíru.

Podzim v Tiraně

Podzim
v Tiraně ztracené v potocích
skrze rozmazané kapky na křišťálových oknech
v lavičkách opuštěných od všeho toho nepokoje
v nahých stromech na cestě k odpuštění.

Podzim
dokonce i jeho vracející se slzy okamžiků rozjímání
zapomenuté staré romance

se bolestně vracejí v hebkých přízracích

žlutý papír mého deníku

Podzim
v Tiraně brzkých kroků
lavičky, která je vždy nahá a plná zelených květů
poslední sklenice, upuštěné přes horské hřebeny
kousky rtů, oblohy lásky

Podzim
a touha po věcech dávno minulých
po posuzování světla v bílé duši
po životě odhozeném skrz úhly odrazů
po opuštěném listí všech těchto zániků.

Podzim
a stopy v každém úderu srdce
Pro ni… pro někoho… pro lásku….
O časech po času které odbíjí v ohromném hluku
...a o podzimu melancholickém pentagramu.

Já vím…!

Vím
že jednoho dne porozumíš
Peří zůstává jako důkaz letícího ptáka
ztraceného daleko za obzorem
bez návratu
bez přístřeší
velmi rozhněvaného
daleko
úzkost uniklého stínu

Vím

že tahle emigrace nemá nic společného s deštivými dny
ani s kvetoucími kytkami
je to neobvyklý únik v ústrety času, když vzduch cítí bolest země
smrt nevinných listů skrze smysl života až k šílenství

Já vím
že temnota přináší osamělé noci
bez světla, co přináší naději
beze snů, které přináší svobodu
bez zítřka
jen úsvit spřízněný se stíny života v chaosu.
Je to jako jed marných nadějí.

Já vím
že křik zničí hradby rozbitých vzpomínek
a co je mrtvé se vrátí k životu
V pavoučí síti už nebude více polapené závisti
a nenasytných davů a nekorunovaných králů.

Jsou tu mé sny

Jsou tu mé sny
jak tisíce ledovců v nekonečném oceánu.
Letící mysl proniká všude
na druhé obloze podrazí nohu „nekonečnu“.

Jsou tu mé sny

na jarní obloze s mnoha hvězdami
kousky pocitů drolí duši
a mění kouzla v plátno.

Jsou tu mé sny
Jako světlo vybledávající ve východu slunce

S teskněním po podzimu na mé hrudi
A... kapky deště … smutku.

Jsou tu mé sny
přes duhové oblouky, barvy myšlenek;
bílý den, naděje a štěstí
příkopy jsou zkroucené, rebelie poezie.


Jsou tu mé sny
naformátovány do skvělého pocitu…
výjev vhozený do černé oblohy
dýchající okraje – socha tvaru.

Překlad Jan Rypl a Jana Orlová

Agron Shele se narodil 7. října 1972 ve vesnici Leskaj u města Permet v Albánii, v současné době pobývá v Belgii. Je autorem následujících literárních děl: “The Steps of Clara” (román), “Beyond a grey curtain” (román), “Wrong Image”(román), “Innocent Passage” (poezie), Whiste stones. Byl koordinátorem mezinárodních sborníků: “Open Lane- 1,” “Pegasiada , Open Lane- 2, ATUNIS magazine ( Nr 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8 )” a Atunis Galaxy Anthology 2018. Je členem albánské asociace spisovatelů, světové asociace spisovatelů v Ohiu, USA, a Poetas del Mundo, WPS. Vyhrál několik mezinárodních literárních cen.