Blázinec - kapitola 13

NÁVRAT DOMŮ.

  Domove, sladký domove. U nás to páchlo sírou, vše bylo vystěhované venku, ale kuchyně iž byla vymalovaná a během chvilky nacpaná vítajícími kamarády. Večírek jsem zvládla v pohodě. Ráno mne Bárt odvezl k psychiatričce u níž jsem se musela povinně přihlásit na doléčení. Mladá sympatická žena mě se zájmem vyslechla a přitom nevěřícně hleděla do papírů z Černovic. Přiznala jsem úplně všechno. Chápavě si mě změřila a vyptala se na průběh absťáku. Usmívala se. „Výborně, poradila jste si skvěle, prášky tedy už neberete, že?“Ne, všechno jsem vyhodila.“

To je dobře...“ zajímavý postoj, že?

Usoudila, že jsem psychicky víceméně v pořádku, napsala prášky na spaní a poslala mě domů.

Doma bylo nádherně. Nemohla jsem sice řídit a v dílně to taky nešlo nejlépe. Dělaly se mi mžitky před očima a třásly ruce. Ale byl tu Dráček, kamarádi a svoboda. Koncerty, fesťáky.

   A do toho všeho moli. Naše šatstvo, celou dobu pečlivě naskládané v pytlích a odložené

při síření do ložnice na vlněný koberec po rozbalení ožilo. Pokusy s levandulí a tabákem nepomáhaly. Při uléhání do postele vylétávali molíci houfně z matrací. Jak romantické. Přivolaný deratizér byl tentokrát profík. Označil ložnici coby zdroj, pečlivě prochemizoval, zbytek domu nechal být, nabral vzorky, vybavil celý dům lapači a i nadále komunikoval a zajímal se o vývoj situace. Zbavili jsme se všech koberců, nacpali oblečení do naftalínové skříně a začali budovat hezký nový domov. Ale mé trápení nepřestávalo. Pronásledovalo mne neustálé svědění, horečky, nevolnosti. Při pomyšlení na jakéhokoli odborníka mne jímala hrůza. Naštěstí se mě ujal náš obvoďák. Odebral a nechal prozkoumat vše co se dalo. Nic. Nevzdal to. Oba jsme po svém neúprosně zkoumali klinické příznaky a průběh té divnochoroby a dospěli ke stejnému výsledku. Motolice. Můj odhad byl dokonce přesnější. Tropická bestie, schistosoma mansoni, neb bilhárie, neb krevnička. Abych pravdu řekla, měla jsem ohledně této potvory podezření již v dubnu, ale nechtěla jsem tomu uvěřit a je při ledabylých rozborech nenašel. Až diagnostický biofrekvenční přístroj, který většinou diskutéři a odborná veřejnost označují za podvod, podezření potvrdil. A tak se léčím. Trvá to dlouho, ale problémy odpadají jeden po druhém. Mmch, i můj poklad byl chovatelem. Nemělo by se na to moc chlastat, tak jsme hodný. Stávají se z nás  i bylinkáři.

Tak nám držte nám palce!

  Vzpomínky na blázinec blednou a vytrácejí se. Jen když potkávám našeho řidiče se sklopenou hlavou a tupým výrazem, píchne mě u srdce. Ne . Nikdy se tam už nechci vrátit. I kdyby tu ti  sloni opravdu pobíhali

Blanka.