EZT – Hodina vytřeštěných očí (Opravdu scestný tlachy)
I.
Proč vlastně by to mělo být jakkoliv důležitý?
věci se dějí mimo
nás /né-li v nás/
vždyť veškerého hulení a opiátů je dostatek
a nikoho by ani nenapadlo
že všechno to prosraný bití /zvonů/
z vašich hlav
má pevný základ v půdě stromů a jeho kořeny
z těla vrostlých květů
do zmrzlé zimní půdy těžce se hloubí
díra do hlavy usedá na vyšších principech nadějí
za hranicí státu čekají fízl
a všechno jsme profelili v jakýchsi barácích
krajkami a stráněmi proudí vody
chřipka a jiný virózy upoutaly mne na lůžku
Děsi! Běsi!
stará bába propadává přes most
do řeky jsme házeli kamení
a jiný píčoviny to byly krásné dětské časy
dnešní jsou již jinde
II.
Prohulený mozky probuďte se
je ráno
a čaj byl připraven
na nočním stolku prášky na uklidnění dva
a dva jointy
ještě před prací
všechen opruz a hnus lidstva
odráží se ve zpětným zrcátku
sis dělala mejkap
vystříkl sperma přímo na perský koberec
nekoupíme vám žádný další lajny
už došly a zkazily nám naše plány
se mění z minuty na minutu
máme čas na přestup na další linku pod okem
jí rozmázla dobře mířená rána pěstí přímo mezi oči
se kříží vším tím fetem
jsem si prošel když jsem byl fracek
rozmlátil výkladní skříň
je přeplněná pokleslou literaturou
si přivydělává kde jaký floutek
v týhle době stojí za hovno
III.
Na hlavě mám pouze několik vlasů
ale tyhle věci jsou důležitý stejně
jak počet chloupků na jeho ksichtě
se objevila záře z vedlejší místnosti
mne probudila z krásného snu
si pamatuju nic
už nemáme žádný další krávoviny
v telefonu zmeškaný hovor od O
rozmlácený brejle nalezeny
v půdě za barákem
se paraziti v těle netknutém ranní rosou
ověnčený trs trávy sténá
žena pod křížem zmizela v dáli
slza jarního jitra zář slunce
nad městem vniká jazykem do kostí
z knihy vytrhány stránky
z huby trčí
ulomený zub podrolený
zbytek vyplivat i s krví
z masa vylézá červ bude už svině mrtvá až ...
IV.
...až nebude smutná jenom tak –
takové radosti jsou povoleny
když šlápnete do psího hovna
v centru své polis při návštěvě
dobré přítelkyně
vždy srdce pookřeje v ohni duše
veršotepce a rozdrásává
v nervech dávno dávno dávno
tichými brázdami šepot tramvají přerušil
zpěvy cinkot kolejí
z rozbitého skla slz a krve stékajícího
vodopádu hlav naražených na kůl
v očním důlku zaražený
až po kořen v jitřním schizofrenním rozhovoru
rozhovorů slov beze smyslu
náznaků využití prázdné konve na vodu
zpřetrhanou hlemýžděm zahleněným
vaginálním substrátem tvaru prázdného
růžového kosočtverce lemovaného kůží
strukturovanou lebku Dozorčího
V.
V lapáku technologického tlaku
tlaků zespoda prodírajícího se pyje
tak cizího a blízkého neber na stejný váhy
živou hmotu světa hněteš stvořiteli Demiorgu
ochraň život tebou tvořený
zachraň před zkázou pádem
do hlubin nekonečné putyky
nonstopů hlavního nádraží lemují šaliny po Brněnsku
nebo-li tramvaje po Pražsku
nepoznám jenom dvě krásné vzpomínky
událostí dávno minulých životů rodiny
matky Země matky nenarozeného
plodu přírody svítáním
nad lesy vezdejšími zdejšími
lidmi
domorodci závidím vám život svobodný
bez okovů řetězů
duše alkoholiků nám upíjí
z piv jsem měl obsolentní amnézii
a zdravotní komplikace několikrát
dvakrát komat
VI.
Pro to dráhy pane nepiju
pouze hulím nic víc
ne vaše pane ne vaše urážky jsou zbytečný
ignorace je největší záchrana
před kretény je zavřu do sklepa stejnýho
jak byl ten můj vnitřní
na hotelu mi dala do držky nevím
proč jsou všude samé sračky
na této ulici se holub posral desetkrát
za pár minut v kapsách papíry
a vytřepaný tabák
bez něj by to samozřejmě nešlo
ani jediné auto noční silnicí jsme šli
benzínka otevřena jak ranní kvítí orosené
jak kůl v plotě zařazená záda
bolej i několik nocí šílených nápadů
vyprávění bez konce a začátku svatého dne
jeho narození v noci
myslím to bylo bílý ale to se ovšem stává
a nikdo s tím nic neudělá
VII.
Pro veřejnost zhrzenou vaším počínáním
chcát z vokna a polejvat kolemjdoucí vínem
politý stůl oškrábaný různými kartami
hrál jsem jenom Taroky
a dobrý kroky ke stodole
to bylo skvělý ale to už je dlouho
a dávno není přístav náš
v nedohlednu nitro oka hloubku
zdejší studny nejde vypočítat
ani připosranýho strážce obecního úřadu
rozbitá okna tmavá
černým fixem oční víčka
nádrž již dávno ztracena do prázdna prostoru
na hrudi tlak tlachů zdržkovatělejch přizdisráčů
lidi všude procesí tupých vodnatelných hlav
kráčející obrys postavy proti nočnímu svitu
dopravních linek telefonních budek
rozhovory pomíchané
to je jiné období života furt
jsou tam nějaký problémy
VIII.
Hlupákovi tam fakt
se to nedá jinak říct ty vole
vytřeštěný bulvy
a krysy z kanálu
do kanálu
IX.
Ozývají se pištící
komíny kouřící
Foto Simone Salbone