Institut úzkosti

 


Institut úzkosti vytváří prostor pro výzkum úzkosti, která se šíří napříč společností a projevuje se nespavostí, stresem, odcizením, ztrátou empatie, nerovnostmi a násilím. Je neúspěšně potlačována produkty farmakologického průmyslu a prohlubována sílící sociální a ekonomickou nejistotou. Institut chce být platformou, kde se úzkost komunikuje a otevírá možnému řešení a obrací se v sílu, která je schopná se radikalizovat a vynutit si strukturální změny v dosavadním řádu věcí.Institut úzkosti byl založen Zuzanou Blochovou, Edith Jeřábkovou, Barborou Kleinhamplovou a Evou Koťátkovou. Pro rok 2018 mu bylo poskytnuto institucionální zázemí Goethe-Institutu v Praze a spolku Are. Vizuální identita: Linda Dostálková. Web design: Jakub Straka.

MISE INSTITUTU ÚZKOSTI: - nedrží pevné skupenství - mění tvar, náladu i barvu podle toho, co jej právě naplňuje - mluví různou řečí: šeptá, koktá, křičí, mluví beze slov - je pozorným uchem, naslouchá a důvěřuje úzkosti - je vysílačem, podává zprávu o tom, co slyší ucho - sonduje tajně i veřejně - chápe úzkost jako přemnožený druh, z čehož se snaží vyvozovat závěry - nevěří brýlím - raději důvěřuje vlastnímu pohledu - má mnoho očí, z nichž každé vidí jinak a něco jiného - přijímá a generuje - sbírá a zpracovává, archivuje i tvoří - třídí chaos, ztrácí se v řádu - naviguje, jinak by sám ztratil orientaci - hledá možnosti úniku, revolty i změny - buduje štíty i zbraně proti násilí - přebírá roli pacienta i terapeuta - s terapií pro něj práce nekončí, usiluje o systémovou změnu - je otevřen všem živočišným i rostlinným druhům, neživým věcem i vybudovaným identitám - chce být hostitelem pro ty, kteří jsou společností nazíráni jako paraziti - povolává ty, kteří nemohou spát - je netrpělivý, nemá čas čekat, sám sebe zrychluje, až do momentu kolapsu - jeho členská základna se přirozeně rozrůstá a mění - je sítí, která propojuje funkční iniciativy a organizace a individuální, umělecké výpovědi - je místností, společenstvím, strukturou, příběhem.... - je divadelní platformou, na které se představuje úzkost světa v její rozmanitosti a šíři - je kanceláří bez vnitřní hierarchie a s pravidly měnícími se za pochodu - vyzdvihuje individuální příběhy a vize nad obecně známými, kolektivně přijímanými - zve ty, kteří nepřijímají pasivně nespravedlnosti světa - vyvolává závrať, kterou sám trpí - zkoumá únavu svojí i únavu druhých - je tu i pro děti, jejich hlasu dává nepokrytě větší váhu.