Jak je to s tím vydáváním?

Jedno za čas jsem vyzván k nějakému rozhovoru v médiích, naštěstí vesměs v těch slušnějších, takže není nutno odmítat a beru to jako jistou povinou propagaci „značky“, ať už krámu, vydavatelství nebo vlastní kapely. Snad pokaždé mě nakonec překvapí, jak jsem nedokonalý řečník,...

Snad pokaždé mě nakonec překvapí, jak jsem nedokonalý řečník, jak na otázky nedokážu pohotově a vtipně odpovědět, jak nedokážu říci to svoje a vlastně v tu chvíli ani nevím, co je to “moje“, co bych měl za každou cenu ze sebe dostat.
Po cestě domů mě pak trápí všechny chyby a snažím se najít lepší odpovědi anebo rovnou ty správné a hlavně zjednodušené.
Nejinak tomu bylo i dnes v radiu Wave, kde se vše točilo okolo vydávání.
Takže to raděj shrnu, abych měl čistý stůl.

Jakou má hudba hodnotu nevím. Nemá smysl mluvit o ceně finanční. To je alchymie a všichni to nějak zkouší jak se dá a co komu projde. Pro mě má hudba cenu především duchovní a to spolu s celým uměním zcela zásadní. Bez umění jsme jen půlka, necelí. Teprve umění dává smysl. Jistěže v podobných věcech je tu i hodnota společenské účasti na věcech veřejných (svobodné politické jednání), ale o tom třeba jindy.

Tedy hudba ve smyslu tvorby, základní realizace, v samém prvopočátku. Prostě vzít si nějaký nástroj a vytvořit nějaké rytmizované a modulované vzorce, nebo rovnou jen zpěv. Teprve pak přichází elektrifikace, složitější kompozice a nějaká konzervace na CD apod. Základ je ta radost na začátku. Všechno to ostatní, co se týče vydávání je zprostředkování té radosti dál. Dělám to způsoby, které jsem ještě schopen zvládnout, ať už technicky, finančně, propagačně a v neposlední řadě omezením vlastního myšlení. Jistěže to není dokonalé, jistěže je co zlepšovat, ale kdyby to nebylo aspoň takto, asi by to nebylo vůbec. Raděj se pokusím o něco než o nic.

Takže všechno to ostatní je podružné, navíc. Více netřeba říkat. Že je nutné vyrobit nějaký základní počet kopií, jinak se s váma lisovna nebaví, že obal je vlastně draží než obsah, že se to vlastně nemůže zaplatit, že to vydělá vlastně jen náhodou – a není to tak jedině správně? A není to jedno?

Jsou případy, kdy něco vydělává a přesto to má vysoký umělecký i společenský význam, stejně tak mají význam věci, které na sebe nevydělají ani náhodou a jejich úroveň ocení jen znalec. Ale z věcí které jsou primárně dělané pro výdělek a jen jaksi omylem mohou nést i něco toho „navíc“ je mi nevolno. Štítím se jich. Neberu jim právo na existenci, ani je neignoruji – nelze ignorovat svět, ve kterém jsme, ale nemohu je podporovat. To raděj ocením snahu, která se až tak úplně nedaří, ale je na počátku dobrá vůle bez křeči. Anebo i ta křeč je mi milejší než lhostejnost.

Všechno ostatní jsou čísla, statistika je zábavná, ale stejně tak i matoucí.
A občas se spletu – neodhalím to nebo ono hned na začátku. Je nutno znovu dokola zpochybňovat.