Je hodnota být hodný?

Když jsem s jedním přítelem mluvila o jakémsi člověku, usoudil o něm nakonec „On je hodný.“ Nebyla jsem si tehdy jistá, jestli tím měl být ten člověk ospravedlněn nebo obviněn. A nejsem si tím jistá doposud. Je ale přinejmenším zajímavé, že někdy nemusí hodný znamenat dobrý.

Když jsem s jedním přítelem mluvila o jakémsi člověku, usoudil o něm nakonec „On je hodný.“ Nebyla jsem si tehdy jistá, jestli tím měl být ten člověk ospravedlněn nebo obviněn. A nejsem si tím jistá doposud. Je ale přinejmenším zajímavé, že někdy nemusí hodný znamenat dobrý.

Slovo hodný se užívá v několika významech. Nejčastěji si jím označuje někdo dobrý, laskavý, vlídný. Například ve větě „Měl hodnou ženu.“ Ve speciálním významu se slovo hodný spojuje s dětmi. Hodné děti jsou ty, které nezlobí, poslouchají, jsou způsobné. Příkladem takového užití je rozkaz „Buďte tam, děti, hodné!“ Méně obvyklé je používat slovo hodný k vyjádření toho, že si někdo něco zaslouží. Například „Je hodný následování.“

I když je první způsob užití nejčastější, původní je ten třetí. Původně totiž bylo slovo hodný užíváno jen ve smyslu kdo je vhod, kdo se k čemu hodí. A v tomto smyslu je stejně jako třeba dobrý čistě hodnotícím slovem, nepřipisuje člověku nic konkrétního, vyjadřuje jen kladné ohodnocení od toho, kdo hodnotí.

Původní synonymitu mezi hodný a dobrý posiluje i to, že se dokonce zdá, že je možné slovo hodný etymologicky přiřadit k řeckému slovu αγαθός nebo ke germánskému gōđa (odtud německé gut), která obě znamenají dobrý. Pak je ale zajímavé, jak se ze slova vyjadřujícího pouhé kladné zhodnocení stalo slovo, kterým se přisuzují určité vlastnosti, a to laskavost, přívětivost, bezelstnost, ale dokonce i neútočnost a možná i úslužnost, poddajnost atd. Patrně jsou to vlastnosti, které se obyčejně považují na člověku za žádoucí.

A z toho je asi i jasnější, proč mohlo být označení hodný od onoho mého přítele, který je celoživotně nabit proti proudu, míněno jako pohana. Nu, já si myslím, že je přece jen dobré být hodný, i když to není to nejdůležitější, přinejmenším důležitější je být dobrý.

Veronika Berecková, 21 let, studentka české filologie a filosofie na FF UP v Olomouci, blaze vzpomíná na studium na Gymnáziu Uherské Hradiště. Web nemá. Publikace žádné. Je katolička a píše bakalářku, která se týká Jana Skácela.