Memorial – Okolo slov / Opožděná recenze

„Mlčení ryb ve řvoucích zpěvech“. Vzpomínáte si na jednu z nejpodivnějších českých skupin – Ženy? Intro Okolo slov vám je zdatně připomene. Ale to nic, Memorial mlčí po svém a i řev je osobitý. Pomalu se blíží vydání nového alba pelhřimovských mimoběžníků - musíme tedy zrecenzovat poslední CD.

K téhle skupině se zřejmě budete prokousávat déle, ale na konci bude ovoce, možná to nebudou fíky, ale nakousnutý závin taky ne. Může vás dráždit zpěv, který není zrovna školený, může vás tahat výslovnost, ale i ucpaná díra ve flétně nebo nebozez vražený do basy je součástí, hudba nehledí na čisté nehty a nažehlené košile. Já jsem k Memorialu průběžně přicházel a čekal, nepouštěl mě, pořád jsem se tvářil jako uši, ale nebylo to ono. Pak jsem se dostal ke kompilaci Téma: jestřáb a jejich „foglarovské“ vyprávěnce Rozsviťte si ten čaj. A byl jsem tam.

Na první poslech vás položí na záda Koňská. Echtovní balada a houslová countryovka s nádherně kvílivým kytarovým motívkem, zhoupnutí do drsnýho ráje, „v krajině jsou zájezdní hospody / knajpy kde okovaj mou kulhavou mysl...“. Texty vůbec jsou nepřehlédnutelným elementem Memorialu, obstojí samy o sobě.

Milan Holeček lehce lavíruje od zdánlivě jednoduchých trampíkových vyprávěnek až k zacykleným metafyzickým ponorům. Neváhá narušovat přirozenou větnou stavbu třebas knižní předložkou, zároveň ale básní z originálních i složitých metafor, nebrání se masu obecné češtiny a rád si pohrává se zvukomalebnými slovními hříčkami. Výsledkem jsou malé mýty. Jednou mají podobu zvláštních podobenství („Možná že brzy se zaplní hospody anebo ženy zas budou těhotné.“), podruhé hořkou vůni sebehledivé samoty, dumající o marnosti („a nekonečné dny jsou stejné ... stejnější ... nejstejnější.“). Ale vždy jsou silné, někdy nihilisticky, jindy s ironií vystřelují po duchovních vertikálách, hvězdné nebe nade mnou a malý zlořád ve mě.

Hudba není jen druhořadý doplněk mimořádných textů, nejednou odkáže ke klasikům Extempore a jejich druhům. Stylově různorodé a řekněme též nevyrovnané album, na kterém slyšíme latin folk (U nás pod kopcem) i pomalý, temný a deklamativní underground (Na výstavce). Nabuzenější Půlnoc o více chodech (Hvězdy), dlouhá je cestá má a ten co je obkreslen v zákrytu vesmíru mlčí jako divnej patron. A zase pub rock a předojemná houslová balada, těžící z protikladu mudrujího chóru a dívčího hlasu, „holubi soulští umřeli v trychtýři s ohněm olympijským“.

Osobně neuznávám výtky založené na tom, že každá píseň jiná ves, kůň žere obrok a není osel, stylová čistota je naivní stejně jako většina konceptů. Deska Okolo slov mě jen nezasahuje jako celek, jsou tu části a pak ty další. Moje chyba. Tvoje též.

„V černých děrách jsme září našich včerejších vizí.“

rozhovor: JJ & Milan Holeček
jiný článek: SdCh - Okolo Okolo slov

maxim horovic - www.violacore.xf.cz & www.diycore.net

Zakoupit možno zde.