Nakladatelství Viriditas zve na uvedení třetí básnické sbírky Jana Škroba
Nakladatelství Viriditas zve na křest třetí básnické sbírky Jana Škroba, který se uskuteční 15. 10. 2021 od 19:45 hodin v prostorech žižkovského podniku Punctum.
Třetí básnická kniha Jana Škroba nazvaná Země slunce přináší dvacet osm vzájemně provázaných většinou rozsáhlejších básní. Škrob opouští prostředí města typické pro jeho předchozí knihy a pohybuje se ve skalách, v řídnoucích lesích, ve stepích. Důležitým tématem je úzkost z environmentální krize a touha po proměně systému, který ji způsobil. Autor vtahuje čtenáře a čtenářky do částečně fantaskních a částečně důvěrně známých krajin. Hranice jsou nejasné, realita se prolíná možná se znepokojivým snem, možná s digitální simulací, možná s prorockou vizí.
Nové básně vykreslují ponuré obrazy světa, jenž je na konci svých sil. Světa, v němž chytré hodinky počítají, kdy lyrickému mluvčímu dojde kyslík, kde na lidi mohou kdykoli zaútočit nepřátelské drony. Obrazy jdou ale otočit a odhalit tak naději, která jimi protéká jako podzemní voda. Ještě pořád jsou tu lidé, kterým se dá věřit, ještě pořád jsou tu lidé, se kterými můžeme pojmenovat nová místa, začít vyprávět novou historii, tu po konci světa. Ještě zbývá základní důvěra ve svět, protože „věřit ve svět znamená / podněcovat události které / unikají kontrole“. - Jonáš Zbořil
Jan Škrob (1988) se narodil v Praze. Vydal básnické knihy Pod dlažbou (EMAN, 2016) a Reál (Malvern, 2018). V letech 2015 a 2019 byl zařazen do ročenky Nejlepší české básně. Za svůj debut byl v roce 2017 nominován na cenu DILIA Litera pro objev roku, v roce 2018 se stal spolu s Bastianem Schneiderem držitelem česko-německé Drážďanské ceny lyriky. Za svoji druhou knihu byl v roce 2019 nominován na Cenu Jiřího Ortena.
Země slunce vychází jako první sbírka nově založeného nakladatelství Viriditas. V případě zájmu o recenzní výtisk nám prosím napište na nakladatelstvi@knihyviriditas.com, rádi vám ho zašleme.
kámen a popel
vůně ohně židle rozestavěné po obvodu
dílny páčidlo soustruh laptop hledání
bezpečných pozic zase jsem tady zase
nevím kdo jsme technická podpora
odboj řetěz se trhá podej
mi břitvu řeknu ti o novém světě
nových budoucnostech o vlnách
propadech a vzestupech tvoje chůze
přetéká světlem
tady je prasklina kterou
vždycky poznám záhyby
kámen a popel
chata na vyvýšeném místě
jsme v zóně
zadržovaného chvění předstírané
nehybnosti zpěv ptáků a
další zvuky lesa
jedou ve smyčkách
podej mi břitvu
řeknu ti o smrti která
je už teď každý
večer jsem u severního okna
jenom s baterkou a kuší řeka
žhne popel proniká do plic
březen
miliardáři odešli do podzemních
krytů my řešíme další heatwave
válka nám protéká mezi prsty
na tyhle věci je dobrá
muchomůrka červená říkáš je
nov stoly a křesla v rákosí sochy
s uraženými hlavami zajímají mě
situace návratu destabilizace
pokrývky obličeje
rozevřená krajina
ve tvaru křídel
střepy bývalá dálnice
člověk s loutnou na zádech bere do
ruky hořící knihu nemáme
plán o to nikdy nešlo otřel jsem
se ramenem o sloup billboardu a
cítím že někde za mnou se zvedá úsvit
nevím co je čas a co prostor
plochy pauzovacího papíru kolem
ohniště stojí čtyři koně situace
návratu nakrájený
bergamot už jsme se dál nemohli
oddělovat od života
nemáme plán o to nikdy nešlo
sedíš u stolu a
přerovnáváš popel je nov
máme v sobě věci do kterých
se nedá proniknout
držíme terén situace návratu
vnitřek a vnějšek
karneol
opracovaný karneol pověšený
u vchodových dveří chrání domov
před úderem blesku
domov který se pohybuje ale
vychází z jiných principů situace
návratu už nemají obrys
dveří je to v tom jak si sedáš
k ohništi v detailech gest a tváří
vzdálenostech doteků
dny se teď zkracují a je důležité
udržovat věci srdce
step je vratká rozechvělá
horkým vzduchem zakrývám
si jedno oko abych viděl
všechno co potřebuju
amulet z karneolu mám
omotaný kolem zápěstí
vnitřek a vnějšek se tady
prolínají ruka přejede po čajové
konvici monitor zhasíná
ze zlomeného ticha je slyšet
křik vrány jdeme tam
kde si pamatujeme sesuvy svahů
reliéf mizí ve tmě
dny se teď zkracují je
důležité udržovat věci srdce v řídké
trávě se rozpouští kostka cukru
terén
je těžký vzduch
držím se blízko vody
mnu v ruce popel a šalvěj
ze skalní štěrbiny září
měděné oči divoké kočky
tohle místo má víc síly než je
na první pohled vidět přelézám větve
popel se mi zastavuje v srdci
někde za plotem původního
areálu jsou prý pod
vrstvami nábytku improvizované
hroby už nevím kdo mi o nich říkal
ale o jejich původu se neví nic
jinak všechno poznávám zásobníky
i manipulační nádrže plnicí lávky
cisteren průsvitné spirály zdí
vždycky mě na tom
zneklidňovala ta pravidelnost
je těžký vzduch asi se
blížím tam kde to všechno
začalo písek prostupuje
do pulzujícího mechu všechno
co říkám je pravda i když třeba
jinak než si představuješ tajné chodby
které nikam nevedou meč ve skále
androidi s lidskými city
kančí kůže přitlučená na vratech
za nízkou horou se
zvedá narůžovělý opar
tma rozděluje území na
dvě stejné části přelézám větve
jsem u okraje prolákliny
hlasy splývají se světlem