Naram – 8. kapitola

                                                      DIVOZONIE

Divozon je divoké prérijní zvíře, živící se uschlou travou zásadně oranžové barvy. Tato tráva se však na Naramu rychle rozpadá, a tak celý den běhá, aby ji stihl sežrat ve správném stavu. Je z toho poněkud roztěkaný a má trhavé pohyby. Ovšem je také velice silný a odolný. Rychle se přizpůsobuje novým podmínkám. Má zrychlené trávení, takže semena jsou v jeho výkalech nepoškozená – divizon je nejlepší naramský zahradník.

Lidé narození v tomto znamení jsou udatní, trpěliví, a ctižádostiví. Pod tvrdou slupkou se skrývá i smysl pro duchaplný humor. Někdy bývají poněkud zmatení, ale když pochopí své určení a poddají se mu, bývají z nich dobří hospodáři, kterým se vše daří samo od sebe.

                Zanedlouho spatřili stádečko velkých chlupatých kopytnatců. Zmateně se honili za běhavou trávou zvanou „lopota“ - proč asi. V maličkém přístavu čekalo pár divolidí a zvířat.

"Čekají na zdravostopaře," poznamenal Ku-a.

"Na co?"

"Na stopaře se zdravotnickým kurzem, asi tu už dlouho žádného neměli, vidíš ty špinavý obvazy a zahnisaný rány? Doufám, že tu nějaký je, moc se mi nechce zaskakovat, ale v případě potřeby....

V mládí jsem tak chvíli fungoval," vysvětlil.

Při loučení dal Ku-a kapitánovi pár gagáčů.

"Peníze tu nevedem, ale když někdo vykonává svou činnost fakt dobře, je zvykem ho něčím malým obdarovat. Dárky jsou bezva, dáváme je vlasně při každém loučení s milými bytostmi."

Hm, pomyslel smutně Sigi, já nic nemám. I když - počkat....Sáhl do kapsy a nahmatal šňůru pestrobarevných korálků. Rozvázal ji, jeden sundal a se slovy „jablonecká bižuterie, Emil Holub zdraví Afnaram“, jej podal kapitánovi. Ten se rozzářil, jako kdyby vyhrál milión. Sigi znejistěl.

"Emil Holub, ten tu nebyl, že ne?"

"Ne, neznám," odvětil Ku-a.

                A šli. Nikdo si jich nevšímal. Sigiho to trochu zamrzelo. Host ze Země, hrdina Sakrábie, a tady obskakovali dva ušmudlané mladíky v roztrhaných tunikách. Ku-aovi se však zřetelně ulevilo. Zdravoťáci. A šikovný. Kluci jeli jak fretky. Během chvilky ošetřili několik divolidí i zvířat. Dlahy, obvazy, jehly, vše v jejich rukách jen hrálo. Ti mají všude dveře otevřený. Možná se časem dostanou i do doktorský rodiny. Teda když budou chtít.

"Jdem do vsi?"

"Divolidi jsou dost nepřístupný, ale s tím náramkem od Te-a by nás měli vzít všude. Když jsme tak pěkně začali, je tu i jeden vyhlášený vinař, co ty na to? Mě by normálně asi ani nepřijal." A bylo. Vi-aova farma byla opravdu vzorně vedená, víno dobré a hutné. Po chvíli se začali slézat i zvědaví sousedé. Byli rozcuchaní  a zarostlí, takoví neohrabaní přerostlí naramoidé. I chapadla měli chlupatá. Nerozhodně postávali okolo a pokukovali. Všude také chaoticky pobíhala zvířata a lapala po utíkající vadnoucí trávě. Když se po třetí sklence Sigi zbavil neurózy, kterou z nich měl, a oni ostychu, začal s průzkumem.

"Co Mark Twain, také pozemšťan, starší, šedivý, byl tady?"

Vinař se hluboce zamyslel: "Jo... Jo, myslím, že jo. Běžte k bábě Di-aaový. Lecos pamatuje. Drbna. Snad vám něco řekne. Támhle na konci, ten malý omšelý domeček."

                Stařenka je přivítala vlídně. Vypadala opravdu velice staře, ale při smyslech.

"Pozemšťan, říkáš? Chudáčku." Pohladila Sigiho po vlasech. "A jak se jmenoval?

Mark říkáš? Jóó, Mark! Už vím! Ten tu byl. Tady všude seděl. Jak sedíš ty, ty i já. Furt přesedával. Prej aby odhalil podstatu naší nátury. Furt psal. Moc nepobyl. Takovej velkej balík papírů měl. Opravdovej papír. Skoro všechny čistý, tady jich

popsal jen málo."

"No, alespoň máme jasno."

Chvilku ještě poklábosili o počasí a vrátili se na farmu.

                Povečeřeli něco-jako-brambory a zeleninu. Žádné zvíře se dnes nenabídlo. Zdravoťáci byli úspěšní, a místní zvěř je tu obzvláště houževnatá. Nemluvní divolidé se pomalu rozcházeli, tak dali pár sklenek a šli na kutě.

                Ráno prošli pár dalších vesnic. Rourovod zde neměli. Adéla konečně procitla. Pokecala se zvířaty, leč bez výsledku. Při pohledu na neuroticky pobíhající divozony Sigi naznal, že tu už dlouho nevydrží. I Ku-a usoudil, že se nic nestane, když vyrazí dál. Je to tu divný. Inu, Divozonie.

 I když...pohled na hrdé silné tvory a uspořádaná políčka a vinice do sebe něco měl. Hlavně z výšky.

Blanka

Celou knihu koupíte zde