Pavel Kozák - Z internetu zpátky na pláž

Kdo zažil/-a minulá tři až čtyři desetiletí vývoje životního stylu na nudistických plážích, nemůže popřít, že jsou pláže a internetový sex spojenými nádobami. Jak už jsem zmínil v minulém eseji o sexuální výchově pro nudisty, „beach“ je jedna z kategorií porno-vyhledávačů, a naopak – kolem roku 2000 se stalo internetové porno nepochybným inspirátorem sexperimentů na plážích.

Na nudi-plážích jsme za minulá dvě desetiletí viděli docela vyčerpávající čítanku sexuálního chování, jaká na nich nebyla před internetem k vidění, ani k zažití:

• autoerotika obou pohlaví i orientací (podle skupiny, v níž bývá)
  - též jako sebeprezentace k seznámení
  - nebo jako čistá exhibice,
• sdílen‎ý nekoitální sex,
• fingering,
• instruktivní handjob,
• orál v podobě
  - cunnilingu,
  - felace i
  - 69ky (někdy také gayské),
• klasický styk,
• trojku MMF,
• lesbické milování,
• hry s vibrátorem – včetně okolostojících mužů debatujících s protagonistkou,
• výcvik otroka i spanking otrokyně,
• pokus dobrat se zajímavé genetické informace k otěhotnění,
• divoká seberealizace žen po přechodu,
• probírání bakalářské práce z Katolické teologické fakulty UK za ustavičného mazlení autorky i konzultanta vstoje a autoerotiky přihlížejícího mládence.

O sexu na pláži tedy rozhodně neplatí vtip z časů reálného socialismu na téma gruppensexu, který tvrdil, že v ČSSR možn‎ý není, protože „nejsou lidi“. Sex na pláži rozhodně možný je a lidi jsou.

Můžeme je považovat i za testery a normalizátory nápadů z pornografie, protože ta bývá režírována pro individuální autoerotiku u monitoru s bezohledným zájmem o výdělek. Nudisté oproti tomu provozují to své – a právě i to z pornografie osvojené - z vlastní motivace a zadarmo, podobně jako se zadarmo zpívají národní a zlidovělé písničky.

Katoličtí aktivisté citovaní v článku Porno je zlo (Lidovky, 17.3.2017) by tedy mohli rozšířit své úvahy o škodlivosti sledování porna ještě o to, jak jsou postiženi ti, kteří prvky z porna osobně praktikují. Ostatně, otestovat si, co z porna je zajímavé pro praxi, by mohlo být originální metodou kritiky porna.

Na plážový sex můžeme pohlížet čtyřmi perspektivami: porno-povídky, medicínské sexuologie, kulturologické sexuologie a perspektivou nudistů, kteří tento druh sexu praktikují.

Porno-povídku tady nepíšeme. Pokud to někoho vzruší, gratuluji – nebyl to ale záměr.

Medicínská sexuologie se plážovému sexu vyhýbá jako čert kříži. Nezareagují dokonce ani na přednášku na toto téma a na jejich konferenci.

viz P. Kozák: Zahrada pozemských rozkoší, 2007

http://systemic.cz/sex/archive/cze/textbook2007/programme2007.pdf

V kompendiu Sexuologie (Grada, 2010) čítajícím 744 stran jsou pornografii věnovány stránky 573-7, což je 0.7% obsahu knihy. Vzhledem k tomu, že šlo o výzkumný záměr MSM 0021620841, můžeme předpokládat, že tento rozsah zpracování pornografie agentura odsouhlasila.
https://books.google.cz/books?id=-oQJQWva5-4C&pg=PR4&lpg=PR4&dq=MSM+0021620841+sexuologie&source=bl&ots=5tQGBfqR73&sig=6Yu5x_2KgWkCp-nb5-T_LR4Iapw&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwi-n72TgaHSAhWM7xQKHaeAB64Q6AEIKjAB#v=onepage&q=MSM%200021620841%20sexuologie&f=false

Kulturologická sexuologie by pochopitelně měla co říct i k nudistickému sexu. Jde ale o obor upozaděný na universitní i vládní úrovni, což vidíme např. z toho, že anglicky psané, značně obsažné kompendium Sexualia (Bishop, Osthelder) bylo vydáno jen jednou a jeho vydavatelství zkrachovalo. To ostře kontrastuje s osudy úvodů do psychologie a sociologie.

Zapojení jiného rezortu, než zdravotnictví a školství – tedy principu mezioborovosti - se brání i samotná Vláda ČR, viz mé dopisy s jejím Oddělením styku s veřejností.

http://www.sexuarium.eu/#czech

Kulturologie zahrnuje etiku a estetiku, a tudíž by měla popsat jevy současného sexu i z hlediska těchto humanitních oborů. Není-li tato práce vykonána, ztráty těžko vyčíslit. Lékaři, kteří často vystupují v roli soudních znalců, nemohou kvalifikovaně zastoupit odborníky na etiku. Nedá se tedy vyloučit, že se dopustíme neetického jednání, které není žalovatelné. Na to bychom si měli dávat pozor.

Držme se ale našeho hlavního tématu, a tím je pornografičnost.  Na akademické úrovni není dostatečně reflektována. Kulturologickému hledisku nejsou věnovány ani prostředky, ale ani tabulková místa na universitách. Lékaři se zase tématu vyhýbají, a je třeba se ptát jich samých, co je důvodem. Necháme se však překvapit, jak se bude vyvíjet nový antipornografický trend v Katolické církvi.

Třetí perspektiva je nudistická. Je to pohled lidí, kteří – pokud už se sexu na nudi přímo neúčastní – ho aspoň viděli, resp. se jim zdá natolik pravděpodobný a na internetu zviditelněný, že popírat ho by bylo popíráním nosu mezi očima – a na to, aby ho popírali profesionálně, nejsou dost dobře placeni. Je to ovšem pohled teoreticky nereflektovaný. Možná i pro tuto absenci univerzitního zázemí nemají nudisté své akce typu Prague Pride. Jde totiž nepochybně o menšinu s určitými vrozenými rysy, takže působí nesystémově, že nejsou zahrnuti, či nemají vlastní akci. Na nudistu totiž platí Stravinského slova o skladateli, a ta zní: „Buďto někdo skladatelem je, nebo jím není; nadání, které ho činí skladatelem, nemůže ani získat, ani se mu naučit. V každém případě nepotřebuje nic, co bych mu mohl říci. …“ Stejně tak jsem se nesetkal s člověkem, který by byl nudistou na poloviční úvazek. Externisté přišli jen strategicky nebo z donucení a víckrát se neobjevili. Naopak, kdo nudistou je, chodí pravidelně a nemá alternativu – opět leda z donucení nebo z nějakého mimo-rekreačního důvodu.

Nudisté, kteří nejen sex praktikují pod širým nebem coby specifickou „zájmovou uměleckou činnost“, ho obohacují pornografickými prvky na technické i dramaturgické úrovni. To lze analogicky pozorovat u amatérských kapel ve vztahu k repertoárů profesionálů. Na serveru agresori.com čteme pod video-dokumentací amatérského chování na nudistických plážích nadšené komentáře pod akcemi, které by u profesionální pornografie těžko stály byť i jen za stáhnutí zdarma.

Vědomí představy tohoto vlastního vstupu na scénu je velmi důležité pro další posuzování chování sexuálně aktivních nudistů, jež od této chvíle přestaneme nálepkovat jako „amatéry“. Jsou to lidé nějak sexuálně zaměření. Jejich kombinace nudismu s určitým poměrem exhibicionismu a voyeurismu není prozatím uznána za sexuální orientaci vyskytující se u obou pohlaví. Tito lidé praktikují především svůj vlastní sex s větším či menším rizikem/nadějí, že budou pozorováni. Nechají se ale také inspirovat performancemi ostatních. U svých akcí jsou ovlivněni pornografií. Nahota je pro ně prožitek a orientace, ne „kostým“, jako u pornoherců. Nudista totiž přijde a svleče se, dobrovolně a ze svého založení, sotvaže má příležitost a je na to dost teplo. Pornoherec často hraje v první části videa oblečený.

Laboratorní srovnávací případ jsme zažili při natáčení jednoho dílu Svateb v Benátkách, kdy mělo dojít na nudistickou svatbu. Ta se natáčela na vyhrazené části hostivařské nudi. Zatímco filmový kompars se ve volných chvílích zahaloval, jakkoli bylo dost teplo, nudističtí čumilové pochopitelně zůstávali nazí.

Nudisté tedy praktikují primárně podle prožitků, a ne podle toho, co vzruší voyeura, jak je tomu u pornografie. Větší zájem o pozorovatelův zážitek by už fúzoval s komerční scénou – anebo se samaritánstvím a charitou. To ovšem také není zanedbatelné, vzhledem k počtu osamělých mužů z teritorií s vysokým počtem případů HIV. Nezapomeňme, že autoerotika je bezpečný sex!

Jakmile bychom totiž organizovali inspiraci pro páry, museli bychom kontrolovat Oddací listy, protože teprve od chvíle uzavření manželské smlouvy by si právě tito dva lidé měli garantovat bezpečnost díky výlučnosti. Alternativou by bylo kontrolovat úroveň bezpečnosti sexuálních praktik, kde základem by byl bezkontaktní sex. Pláž, která by se o bezpečnost sexuálních kontaktů nestarala, by měla být v zorném úhlu hygienika.

Momentálně je zdravotní bezpečnost mezi nudisty silně podporována tím, že se díky debatní atmosféře na pláži a stabilnímu osazenstvu (často s přesnou lokalizací výskytu) většinou nudisté velmi dobře osobně znají, včetně rodinných poměrů, světonázoru a politických preferencí. V tomto smyslu funguje nudistická pláž jako mimořádně seriózní seznamka. Princip seznamky – ať už výslovně vyjádřený nebo implicitní – je vůbec velmi vhodný k tomu, aby byl v budoucnu na nudistick‎‎ých plážích stále vyváženější poměr žen a mužů, se stoupajícím počtem párů ve vztahu. Tím by se snižoval počet osamělých mužských voyeurů, které ženy většinou pociťují jako obtížné. Málokterá je ochotna mu dělat inspiraci jen ze samaritánství a zdarma. To spíš voyeur ženu otráví, a ona víckrát nepřijde.

Tato „nudistická ZUČ“ stojí před dvěma problémy: těmi jsou soužití se zástupci establishmentu a samotných nudistů mezi sebou.

Na nudi u Šeberáku byla ta výhoda, že tam procházela čas od času Městská policie – ostatně, primárním zájmem osazenstva nebylo páchat běžnou kriminalitu, takže z této strany hrozila kriminalizace nudismu minimálně. Policie je také zřejmě poučena o marnosti prohánění nudistů ve stylu slavného filmu L. de Funèse. Další pláže jsou zase v pronájmu a platí se na nich (nemalé) vstupné, takže dozor je (nebo má být) jištěn jako v jiných provozovnách. Pokud něco za ta léta zahrozilo, byla to rvačka, což se dá jistě vysvětlit nadprůměrnou hladinou testosteronu a průběžným‎ ‎vzrušením.    ‎‎‎‎‎

Na rozdíl od hygienika, který by měl být všudypřítomný a od něhož bychom se snad mohli postupně dobrat i apriorních „povolovaček“, musíme odlišit zmíněnou kastu soudních znalců rekrutujících se z medicínských sexuologů. Již bylo řečeno, že ti se nudi-plážím vyhýbají – osobně, teoreticky i veřejným působením. Navrhoval bych je exponovat realitě nudistických pláží co nejméně, a zároveň spoléhat na vlastní etickou reflexi.

V konsensuálním prostoru a při bezpečném vymezení z hlediska nemocí není už sice jasné, jaké právo na zákaz a trest by mohly civilizační instituce prosazovat – nakolik vymezení prostoru zajišťuje i neobtěžování lidí s jiným vkusem. Nemůžeme ale předem s jistotou rozeznat, zda si soudní znalci nenajdou v nudistickém chování svůj tržní niche. Připomeňme, že kdyby jim šlo opravdu o naše blaho, museli by nudismus sledovat už po léta a probírat ho na svých konferencích spolu s řadou dalších jevů. Prozatím se zdá, že za důležité prohlašují okrajové, a pokud jde o stejnopohlavní vztahy, projevují nekritické nadšení.

Proč ale vlastně nechtějí medicínští lékaři vidět porno-prvky v reálném životě?! Ačkoli by jako skuteční vědci mohli pozorovat vyšší hominidy v jejich původním savanovém biotopu (viz. Wikipedie: Evoluce člověka), tváří se, že je nevidí – a ti, kteří nudi (sporadicky) navštívili, se s tím na konferencích nepochlubí.

Šeberák je v současnosti v úpadku, a nemáme jistotu, zda se vzkřísí k nové slávě. Kupodivu to byla vis maior - sinice, které napadají tak rozdílná teritoria a kultury, jako Švédsko a Čína - co podlomilo Šeberák. Stará sláva, z doby příchodu internetu kolem roku 2000, už nepochybně skončila, aniž by procházela sexuologickými konferencemi. A bylo to možná štěstím pro nerušený samovývoj této subkultury. Byla by ale škoda, kdyby se zapomnělo na to, co všechno se tam odehrálo.

Prvky pornografie otestované v životní praxi tam prováděly svého druhu bio-cenzuru. Úspěšnost pornografie je totiž závislá na momentech vizuálně atraktivních pro zákazníka. Pornoherci k natáčení takových scén podepisují dohodu o dobrovolnosti – která ale může být pod ekonomickým tlakem - a o bezohlednosti k jejich zdraví snad není pochyb ani mezi nimi samými. Festival krátkých filmů onehdy předvedl severskou fikci (asi ne moc vzdálenou pravdě), kde si dvě pornoherečky konkurují v tom, která je schopna a ochotna natočit dvojitý anál.

Oproti tomu podmnožina nudistů provozující sex pod širým nebem – jakkoli je může průměrná společnost mít za extrémisty -  zůstává stále v mezích občanského soužití, ba dokonce – právě v oblasti sexu – na vyšší úrovni reflexe a s velmi dobrou předběžnou komunikací o konsensualitě.

Tady se ovšem vracíme k výše zmíněnému konstatování, že lékaři to nezveřejní, a na kulturologii nejsou přidělené peníze a témata grantů. Vláda se vyhýbá interdisciplinárnímu pohledu na sexualitu. Máme tedy další tip, na co se ptát kandidujících stran před volbami.

*