Postižená oblast: křest CD Angelus Novus, + krátký rozhovor

Po pěti letech předchozího počinu s názvem Ostinata vydává Postižená oblast nové studiové album s názvem Angelus Novus. Letos vychází na CD a v roce 2023 bude vydána i vinylová edice. Na křest 2. 12. do mělnického klubu Stará Mydlárna přijala pozvání ještě skupina Sibérija z Rýmařova a projekt Sweeps 04 ze stáje Sakraphon. CD, které bylo nahráno pod dohledem Davida Zemana (Kalle), vychází na značce Polí5.

Pár otázek jsem položili zakládajícímu členovi a bubenikovi kapely Pavlu Malému:

Polí5: Proč tak dlouhý časový odstup od minulého alba, co se v kapele změnilo?

PM: Já myslím, že nás hlavně přibrzdil covid. Málo jsme se scházeli a ty písničky se strašně pomalu usazovaly do nějakého tvaru, se kterým bychom byli spokojení. Takže ty dva roky navíc bych přičetl lockdownům. Další změna, která hodně ovlivňuje chod kapely, je to, že se Filip přestěhoval z Prahy do Pardubic. To způsobuje některé zajimavé logistické problémy.

 

Natáčeli jste u Davida Zemana, proč tam, jak to probíhalo?

PM: Inspirací pro nás byl zvuk nahrávky písničky kamarádů z Otra vez pro společný Sakrasampler, který jsmě někdy v průběhu posledních dvou let v Sakraphonu vydali.

U Davida to probíhalo docela hladce, během jednoho víkendu v září 2021 jsme skoro všechno nahráli, po zbytek roku pak Filip dělal dohrávky zpěvu a fagotu a po letošním Novém roce to začal David míchat. To byl bohužel poměrně zdlouhavý a pro trpělivost nás všech dost náročný proces, který nakonec dopadl celkem dobře. Tady se projevila také Davidova celková zaneprázdněnost i vlastními projekty, především tedy asi Kalle.

 

Vnímám, že jste se zase posunuli o kus dál, registruje to i kapela, dokážeš popsat jak k tomu došlo?

PM: Posun, který máš na mysli, není nijak záměrný. Je to přirozený vývoj a odpovídá tomu, jak se posouvá vnímání nás samotných. Nemáme žádný plán, jak by měl ten finální zvuk vypadat. Nekomponujeme. Písničky tvoříme asi tak, jako když čtyři sochaři společně opracovávájí kámen a pod jejich rukama vzniká socha. Někdy to trvá déle, někdy se základní nápad jen mírně obohacuje.

Je možné, že do příští desky půjdeme s jedním konceptem, který mám v hlavě. Zvuk by pak měl být méně posluchačsky vstřícný a hudba více abstraktní. Ale uvidíme, jak to dopadne.

 

Desku bude křtít Honza Bartoň, hosté jsou dalecí Sibéria, jak jste se potkali?

PM: Honza je osvícený promotér, který nám vlastně docela často dává šanci si někde v Brně a po okolí zahrát. Dlužíme to Honzovi za všechnu tu péči, co nám věnuje. Pokud jde o Charlze a Sibériji, zaznamenal jsem je na jednom z křepických Bigbítů a hned jsem si řekl, že bychom si mohli společně zahrát. Oni to viděli podobně a byla z toho naše účast na festivalu v Rýmařově letos na jaře. Teď oni naopak přijedou podpořit nás a moc se na to těším.

 

Vím, že ses poslední dobou víc ponořil do výtvarného umění, jak k tomu došlo a kdo teď rozhoduje o obalu?

PM: K výtvárnému umění mně přivedla četba knížky o Magorovi loni přes vánoční svátky a docela jsem tomu propadl. Dokonce jsem do toho zapojil i svoji rodinu a třeba letos v červnu jsme byli společně na výstavě Edvarda Muncha ve Vídni v Albertině, kde je také moc hezká stálá výstava od Moneta k Picassovi. Byl jsem letos také např. v GASKu, v galerii moderního umění v Hradci Králové nebo v Liberecké galerii. Začal jsem chodit i na předaukční výstavy v Praze. No, bere mně to docela.

O obalu i nadále rozhodujeme společně s tím, že hlavní motorem je Filip. Jako studovaný kunsthostorik má k tomu přepoklady. Stejně jako tomu bylo u předchozích našich desek s Filipem, i tentokrát máme na obalu fotku od Filipovi manželky Ani.