Proč je romantismus sprosté slovo

O romantickém, romantismu, současném umění a undergroundu.

Slovo romantický se odklonilo od fenoménu romantismu směrem ke kýčovité produkci á la romance pro ženy. Láska, vyhrocené city, dobré konce červené knihovny. ...

Slovo romantický se odklonilo od fenoménu romantismu směrem ke kýčovité produkci á la romance pro ženy. Láska, vyhrocené city, dobré konce červené knihovny. Nevkusně omýlané, nepřirozeně temperované západy slunce, z nichž je dobrému člověku radno zvracet. Romantický je v tomto smyslu "nereálný", vytvářející vzdušné zámky, nepraktický a ve své fantazijní naivitě politováníhodný. Z jiného světa, staromódní, rozhodně ne trendy.

Také ve světě současného umění je romantický přístup dehonestující nálepkou. Romantický přístup tu znamená akcent na individuální imaginaci, vnitřní svět, náhlá vniknutí, inspiraci. Romantické je iracionálno, výjimečné prožitky. Umělec je tvůrčí génius s jedinečným vhledem, který často zůstává nepochopen. Má rád neobvyklé a výstřední, a také se takovým způsobem prezentuje. Mýtus umělce je v romantickém hnutí neobvykle silný, je to ten, kdo zkoumá vnitřní světy a podává o nich zprávu; je vizionářem.

V českém kontextu toto pojetí ožívá v rámci "neoficiálního" umění a undergroundu. Ten je nicméně v současné době poněkud homogenizovaným kultem "silných osobností", které dosahují úrovně polobohů. V různé míře nepochopení, v různé míře (ne) dobrovolně na okraji, v různé míře šílení a neschopní žít "normální" život. Hádala jsem se s básníkem Kremličkou, zda toto samotné je zárukou kvality díla, které takto disponovaný umělec stvoří. Tvrdila jsem, že nikoli. Stržila jsem vlnu nadávek a osobních útoků. Usoudila jsem, že jsem bodla do vosího hnízda... Do jednoho ze slepých míst, skrytého předpokladu, který se nikdo, kdo přísluší k dané skupině, neodváží vyvrátit. V undergroundu prostě jisté lidi obdivujeme a jejich tvorba je apriori dobrá kvůli tomu, jakým způsobem žili. Možná právě proto se nemůže underground hnout z místa. Silná a obdivuhodná osobnost ještě neznamená kvalitního umělce. A naopak.

Na druhou stranu tento anachronicko romantický přístup k tvorbě představuje důležitou protiváhu k současnému trendu rozumového, "konstruovaného" významu. Jedná se (zejména ve výtvarném umění) o jakýsi modifikovaný konceptualismus, důležitý je vysvětlitelný (a vysvětlený) výstup. V mnohém se kryje s reklamou, důraz se klade na dobrý nápad, srozumitelnost až instruktivnost. Ve výtvarné sféře klesá význam vizuality na úkor konceptu či ideje natolik, až se stává téměř nadbytečnou. Není totiž důležité, jaký obraz publiku nabídneme, ale jak jej vysvětlíme, tedy co z něj uděláme, jaký význam mu přiřkneme. Tento typ umění chce být objektivní, srozumitelný, sociální, angažovaný. Čerpat ze sebe, ze snů a prožitků je v profesionálním výtvarném umění údajně znakem naivity.

Aťsi. Přiznané pozice romantismu jsou odkazem k neužitečnosti vlastního uměleckého počínání, odmítání instantního klíče k dílu. Romantický umělec stejně jako umělec romantismu nechce nikomu nic dokazovat, vnucovat se, prodávat se, netouží být aktuální, ale autentický. Ale součástí romantismu je i rebelie, schopnost přehodnocovat, staré mýty bořit a vytvářet nové. Nelze žít z idealizované minulosti, konzervovat kdysi funkční postoje a argumenty. Mít odvahu nepsat jen o mrtvých básnících, ale také o těch, kdo žijí a tvoří nový mýtus.