Skladby bez ruchu považuji za nedokonalé

Těsně na začátku roku jsme vydali v naší "hand made" CD-r Edici Polí pět projekt s názvem Silly Filip. Prapodivné album má název Gestation. Některé jeho zákruty se snad podařilo objasnit v následujícím rozhovoru s autorem. Ty ostatní už musíte rozkroutit sami při opětovném poslechu...

JJ: Vezměme to pěkně klasicky ze široka. Ty jsi se stačil narodit ještě před "velkým" listopadem 1989, ale asi si těžko budeš pamatovat reálný socialismus..., jak tu dobu reflektovali tvoji rodiče, hrálo to u vás doma ještě roli?
SF: Zajímavá otázka pro začátek… Reflektovali ji hodně a hraje to u nás roli myslím na každém kroku. Otec se narodil už v roce 1945 a za mlada ho uchvátila rocková hudba a vše ostatní, co se málo tolerovalo, jako surrealismus a hippies, takže chodil na koncerty Plastiků a různě se samostatně vzdělával. Nestál v politické opozici, snažil se tím režimem prostě co nejmíň špinit (i když třeba k volbám zpravidla chodil, dělal zřejmě takové to nezbytné sebezáchovné minimum, těžko to můžu soudit, když jsem to nezažil) a tvořil si s přáteli separovaný svět plný happeningů a vlasů. Prý je dnes obvyklé, že se každý mladík chlubí tím, že jeho rodiče furt chodili na undergroundový koncerty a byli strašně alternativní, ale můj otec tam fakt chodil. Matka je o hodně mladší, ale měla podobný postoj. Navíc jsou oba rodiče věřící, tak je režim ničím moc nenadchnul. Do současnosti se to promítá silně, třeba tím, že otec je na základě svých zkušeností od revoluce občas až přehnaně fascinován západními možnostmi. A komunismus mu přecijen hodně vzal, takže na něj hodně vzpomíná. Zrovna teď přinesl domů jahody a řekl „V únoru jahody, to je jak z pohádky, to se nám za komunismu ani nezdálo.“, aniž by měl ponětí o tom, že odpovídám na tuto otázku.

JJ: Rodiče jsou výtvarníci, jakto že tě výtvarničení minulo?
SF: Ono mě tak úplně neminulo, každý týden chodím na pěkný výtvarný kroužek do Dolní Šárky a kreslím a maluji si rád, miluji ten proces, částečně z estetických důvodů, trošku jako arteterapii, také je pěkné v hospodě s kamarádkou vylejt na papír tekutinu a dokreslovat skvrnu tím co je po ruce. Ale nemám čas ani trpělivost na to abych se naučil řemeslo a dosáhl nějakých veřejně uznávaných výsledků.

JJ: Asolvovals přírodovědecké gymnásium, jak to jde dohromady se současná teologickou fakultou?
SF: Dohromady to nejde. Na ZŠ mě šlo všechno a v deváté třídě jsem vůbec nevěděl co bych chtěl dál dělat. Ten výběr školy probíhal ve stylu punkového mejdanu, byli jsme s intelektuální elitou naší deváté třídy v parku v křoví jako každý den a někdo tam říkal „Já si dam přihlášku třeba na tu Botičskou, poďte tam taky, to bude prdel, stejně se tam nedostanem“. Tak jsme tam šli čtyři a sice jsme se tam všichni dostali, ale prdel to moc nebyla. Co si vzpomínám, každý z nás se musel potýkat s některými z problémů, jako vysoké absence, deziluze, pětky na vysvědčení, nuda. Já jsem nesmyslně přecitlivělý, nepopiratelně mě to psychicky likvidovalo a teologie byla jasná volba. (K náboženství mám kladný vztah a humanitně se vzdělávám rád.) Studuji teologii v kombinaci s psychosociálními studii, zatím mě to celkem všechno uspokojuje, ale jsem tam prvním rokem, tak nevím jaké to bude dál.

JJ: Album Gestation je komplet dělaný na počítači, hraješ i na nějaký klasický nástroj? Jaký je vlastně tvůj přístup k hudbě a vůbec jak jsi se k tvorbě dopracoval, co jsi poslouchal dříve a co dneska?
SF: Na klasický nástroj nehraju a nemám žádné hudební vzdělání. Občas mi to už trochu leze na nervy, snad se nějak elementárně vzdělám. V pubertě jsem se fanaticky zamiloval do hiphopu a neposlouchal nic jiného, dnes jediné co moc nemusím je hiphop a poslouchám všechno ostatní. Měl jsem štěstí na toho otce, někdy asi v prváku na střední mi pustil z desky Plastiky a já jsem během deseti vteřin pochopil, že je to vlastně hudba mých snů. Z živé hudby je mi jedno co a ze kdy a odkud to je, líbí se mi vždycky když je to melancholické, občas trochu disharmonické a míň typické. Z mrtvé hudby nedám dopustit na dub a dubstep, slabost mám pro takové ty styly jako jungle, psytrance apod. a nejnádhernější věc je Neurobeat od WWW. Pop rád poslouchám v hospodě, ale programově to nesháním. Skládat jsem začal právě někdy v 8. třídě, kdy jsme založili hiphopovou skupinu, ta byla po celou dobu způli recese a z druhé půli parodie sebe sama, vůbec jsem tehdy nevěděl jak se to dělá, ale byl to dobrý vklad do budoucna. Těmi PPU se prolomila bariéra vůči ostatní hudbě, tak jsem pak dle libosti zkoušel skládat i tekno aj., až těsně před tím Gestation mě ale doopravdy došlo, že to můžu klidně dělat jakkoliv mě napadne.

JJ: Ještě bych se vrátil k aktuálnímu albu - jak dlouho vznikalo? Nemyslím obal apod, ale vlastní skladby? Máš nějaký jednotný tvůrčí koncept nebo každá věc vznikala jiným způsobem?
SF: Asi od března asi do srpna 2007. Všechny vznikaly podobně, čistě intuitivně a organicky. Nějak sem zrovna seděl u počítače a měl jsem chuť spustit ten program a potom jsem dělal základní bicí smyčku a nosný sampl podle nálady. Nějaký další den jsem to otevřel a buď se mi to nelíbilo, tak jsem se na to vykašlal, nebo se mi to líbilo, tak jsem to dělal dál. Často jsem přidal ruch, protože skladby bez ruchu považuji za nedokonalé. Když to bylo dostatečně dlouhé, tak jsem perfekcionisticky přeorával každý takt, kde mi něco nesedělo, a potom jsem přemýšlel jaký text mám k dané atmosféře přilepit a kde. I jsem se trochu zamýšlel nad tím jak to bude sedět k ostatním písničkám a podle toho případně poupravil.

JJ: Neláká tě provést projekt Silly Filip naživo?
SF: Čistě teoreticky láká, prakticky moc ne. Nedovedu si představit, že bych si šetřil na notebook, sháněl nějakou zvukovou kartu, kabel nebo co, vůbec se v tom nevyznám a pak tam spustil ten kolos a upravoval naživo jednu smyčku, protože bych víc nestihl a obelhával bych tak publikum. Jinou formu živého vystoupení jsem si zatím moc nedokázal představit. Pravděpodobně to občas někde proběhne s promítáním doprovodného filmu.

JJ: V současnosti jsi činný i v jiných hudebních projektech - můžeš je trochu přiblížit?
SF: Ještě akorát recituji texty v kapele Degtukas, to je dá se říct zábavný rock, alternativní je to tak trošičku, spíš už jde o český folklór, vůbec se nedokážeme oprostit od vlivu PPU, DG, apod, což je slyšet na první poslech. Ale baví nás to. Recituju do té hudby buď potrhlé nebo neprávem odstrčené autory jako Květoslav Minařík, Březina, atd. V tom je to zas hodně blízký SPB, myslím ale že to je spíš takové to všeobecné tvůrčí klima doby, než že bychom SPB kopírovali.

JJ: Na čem pracuješ teď, chystáš něco?
SF: Baví mě dost psát střídavě poezii a prózu, stále něco píši, většinou to nedopíši a ze zbytku mívám komplexy. Čas od času motám okolo různých čtení všude možně. Potom plánujeme se zpěvákem z kapely Třetí kultura vytvářet časopis nakopávající mimoděk čtenáře svým obsahem k aktivitě, kreativitě a spontánnosti. Ono se plánuje pořád něco, výsledky bývají často spíš duchovní, než konkrétní, ty jsou pro mě stejně důležité, ale nemůžu na to dělat reklamu.

Za Polí pět rozmouval Josef Jindrák, který vzkazuje, že si u něj můžete CD i zakoupit
.