Vilém Ďoubal: Verše vržené na papír jak čajové lístky do konvice
K sv. Václavu
Přeškrtá nebe
září lítostné.
Už na něj nasedá
říjnová smrt.
Oblohu dopitou
spustil na zem,
žíznivý patron.
Za stolem ticho.
Dvanáct koček
Dnes jsem ti drahá
vykopal hroby
pro dvanáct koček
Hluboké tak akorát
jako moje lítost
a všechny smutky i nenávisti
Zítra mě polož k nim
a jako dvanáct koček
něžně mě pochovej
Bancha
Pootevřeným oknem
vyklouzne duše snu.
Závan ranního větru
setře rosu ze rtu.
Puerh
Při prvním hořce sladkém nálevu
ležíme s prarodiči líně
za kostelem v třebovické hlíně
Zato při druhém dusíme se
smíchy kašlem čvaňháme doutníky
prskáme tabák na všechny tuhé farníky
Na polích
Vyrvaný z těla,
vyhřezlý, zcela
otevřený.
V dlaních vzdech
zmrtvělý, křísne
hřeb zrezlý
ve zdech kostela.
Samoty stín
zoraný na souvrati.
Mlčí kůra rtů.
V očích
dvě šmouhy smíchu
a sůl.
***
verše vržené na papír
jak čajové lístky do konvice
zpěněnou vodou
derou se vzhůru
naposled nadechnout se
pak jeden po druhém
klesají ke dnu
svržení andělé
padlí vojáci v němém filmu
Vilém Ďoubal (1978), jazykový korektor a redaktor na volné noze, čajman v čajovně Kratochvíle v Olomouci, pořadatel hudebně-literárních večerů Tiché úterý (autorem konceptu pořadu je René Müller z kapely Tiché lodi). Básně publikoval v Hostu, Tvaru či na webové básnické platformě nedelnichvilkapoezie.cz.
Foto Petr Palarčík