Album Šeptající nebe nad lesem plným hvězd vyšlo 30. září 2013 v limitované edici u vydavatelství Polí5, v obalu od výtvarníka Martina Doška (Maxx) s obrázkem na titulní straně od ilustrátorky Pavly Dvorské, doplněné atmosférickými fotografiemi Radka Brousila.

Na albu se sešli dva hudebníci, jejichž přístup k tvorbě, ale i ke zvuku je ve své podstatě odlišný a přesto (nebo možná právě proto) díky tomu vzniklo určité napětí nebo chcete-li kouzlo, které je na tomto albu přítomno možná více než na jakémkoliv jejich předchozím počinu. Moimir zde využívá zkušenosti, které nasbíral na poli elektronické hudby, ale překvapivě je ve svém výrazu velice střídmý. Vše je tu podřízeno basové lince a výrazném beatu, který je místy zběsilý, místy ale naopak uklidňující. Klouzající figury varhan a elektrického piána střídmě a citlivě vyplňují prostor, který v tryskajících kaskádách mistrovsky koloruje Venkrbcův saxofon.
Album samotné je příběh - podle slov Moimira Papaleska je: „jakousi skromnou poctou beatnické generaci - lidem, kterým se už omrzel konzumní styl života a tak raději opustili civilizaci a žijí jako tuláci.“

Díky devíti instrumentálkám se tak symbolicky můžete vydat právě na takovou cestu, natáhnout se pod širákem a poslouchat Šeptající nebe nad lesem plným hvězd.

Hudba jako příběh, pulzující beaty, mluvící saxofon a naturální zvuk – to jsou atributy, které charakterizují nový elektro-jazzový projekt Moimira Papalescu a Petra Venkrbce.