V stroze číslovaném, litanickém a extra svižném pásmu se Daniel Hradecký bez oddechu věnuje Bohu, lidem a světu – prostoru, jenž nám byl dán ke společnému užívání a který by bylo lze oslavit jako místo přehledné a v pořádku, jen kdyby se nejednalo o další z mnoha iluzí dnešní doby.