Velmi osobní, záznamy reflexí, emocí, vjemů a pocitů, které básníka obklopily v reakci na určitou životní změnu. Kroky směrem k budoucnosti vedeme v souladu se svými představami, najednou je tu neočekávané a Všechno je úplně jinak... Pak záleží jen na tom, do jaké míry lpíme na svých představách a jak či zda vůbec jsme schopni přijmout vše nové, co k nám přichází. Z posledních textů Pavla Zajíčka, které vznikaly od jara do léta roku 2010, lze v tomto smyslu mnohé odvodit.
Konce, které jsou pomíjivé. - Pravda se děje. - Tremendum et fascines. - Jana? Ani nevím, kolikátého je. - Nevadí! - Je určitě 21. století. - Na kolébající bárce snu se vezu. - Protéká té bárce tělo. - Sem a tam jdu. - Jdu. - Cesta do Ostravy. - Rozloučení. - Rozloučení nemusí být smutkem. - Smrt, která není důvodem záplavy slz. - Smutek může být radostí! - Pokynutím. - Ukázáním další cesty. - Euforií. - Extází. - Hlavně nezapomenout vzít si lék na demenci!