5. výročí vydavatelství Guerilla records / večírek & žeň

Jako poslední den prestižního festivalu Alternativa proběhl počátkem prosince výroční večírek u příležitosti pátých narozenin Guerilly. Akce to byla monstrózní, stejně tak i vydavatelská žeň. Nabízíme pohled zvenčí i zevnitř a to jak na samotnou akci, tak nové CD.

Nejprve začnu onou sklizní, po výčtu alb bude hned jasné s kým máme tu čest. Letošní podzim byl pro Lábuse (majitel vydavatelství, úřadům spíše známý jako Vladimír Drápal) velmi úspěšný, stačí se podívat po konkurenci a zjistíte, že produkce GR začíná být zcela nepřehlédnutelná.

Odstartovala to už o prázdninách ŠPINAVÝ NÁDOBÍ. Letitá kapela se silnými předlistopadovými kořeny. Band kolem básníka a „postavy“ Křižáka zaznamenal mnoho personálních změn, prakticky nezkouší a ani těch koncertů není mnoho. Ale když už se hraje je tam to, co dělá underground undergroundem – osobní výpověď bez pozlátek, tu nedokonalá, tu technicky chybující, ale autenticita po kilech. Rockově přímočaře. Samotné album je kupodivu více „hudební“ a „písničkové“ – což je oproti valivým koncertů důsledek pečlivé studiové práce. Jistě se zasteskne po nějaké té noisovější nedokonalosti, ale co naplat – jiná nahrávka k mání není.

Prakticky současně se Špinavým nádobím vyšly i nové HOUPACÍ KONĚ. Zatím jednoznačně nejlepší deska ústeckých matadorů – Tiché dny na Klíši. Kapele jen prospělo, že se pomalu vyléčila z ambicích být českými Pixies. Důraz na texty z pohledu intelektuála středního věku, invenční melodické skladby, ovšem bez zbytečných rockových klišé, poctivost v přístupu. Houpací koně by mohli být chytrou protiváhou popových Chinaski a je otázka proč je není možné slýchat i v rádiu, možná stačí počkat na okamžik náhody kdy jedna písnička více než ostatní bude naladěna na ducha doby a zasáhne i masy…. ale třeba ta písnička příjde pět minut před tímto naladěním a HK zůstanou kapelou která si ví své a zůstává ve svém Ústí.. . Přejme jim aspoň ať je to všemožné pinožení světské nerozloží, aby mohli nahrát ještě další a lepší alba, rozhodně na ně mají.

Pak přišli na řadu BRATŘI KARAMAZOVI. Na jejich koncertní CD se dlouho čekalo, hlavně proto, že BK jsou primárně koncertní kapela, na podiu jsou neodolatelní (samozřejmě ne vždy, někdy démon alkoholu je vidět více než zdrávo nebo naopak přílišná střízlivost sváže ruce…) . Řadové alba trpí absencí produkce a když nahrávání realizováno, čekalo se zase na ztracený záznam po kolapsu počítače, rekonstruování atdatd… Popravdě Karamazovci nepřesáhli svůj horizont, ovšem to snad od nich ani nikdo nemohl čekat a tak tu máme kolekci syrových skladeb v podobě jak si je můžeme pamatovat z nezapomenutelných vystoupeních.

Další CD je od kmenové kapely GR – DO SHASKA! Je jasné, že příští počin kapely musí být DVD neboť vizuální součást koncertů je již neoddělitelná a na pouhé audionahrávce chybí jeden důležitý rozměr. DH jdou stále svou cestou a Alchymische Alraune přímo navazuje na předchozí desku. Takže stále postindustriální noisové zahuštění elektronických nástrojů a smyček doplněno neodmyslitelným fagotem a dalšími živými nástroji (leckdy dokonce rockově).

A přicházejí noví koně, v prvním případě pouze změna stáje za lepší (Skrytý půvab byrokracie), v druhém čerstvý debut (Stolní společnost). Na GR je veskrze sympatické, že důsledně sleduje současnou (i mladou) scénu a přímo inciuje nové nahrávky (takže by bez záměru GR spousta věcí prostě vůbec nebyla) a současně opečovává předlistopadový (kdo jiný vydal letos nějakou předlistopadovou nahrávku?, a že není co kvalitního vydávat?, ale jděte….). Předvoj armády monster je album na objednávku. SKRYTÝ PŮVAB BYROPKRACIE by se svými vysokými nároky a technickými představami mohl těžko pokoušet o nějaké samonahrání a samovydání. Kvalitní studio není levná věc a bez následného produkčního ošetření pak zůstává nevratnou investicí. Asi netřeba zdůrazňovat, že muzikanti penězi neoplývají, takže stejně o jakékoliv investici netřeba mluvit… Je tu tedy první deska Skrytého půvabu, kde se objevují živé bicí! Pitoreskním elektronickým smyčkám to dodává punkový tah, jinak ovšem žádný úhyb stranou ve vlastní tvorbě. Byť by se asi nikdo nedivil, kdyby nějaký výrazový kotrmelec nastal… Deska hlavně zachycuje poslední vývojové stádium kapely – to se teď nejvíc hrálo za poslední dva roky na koncertech. Splátka milým fanouškům, ovšem aby se neradovali pro nic za nic – je tu soutěžní otázka, kolik konceptů současně jest na CD uplatněno? (Nápověda: a)3 / b)9 / c)12,375).

Večery jsou vskutku první deskou STOLNÍ SPOLEČNOSTI, nepředcházelo jí žádné distribuované demo. Pro pozorné „sledovače“ to však není kapela z čistého nebe – jednu skladbu jsem zařadil na kompilaci český scény „První sampler Manuzia“ (příloha časopisu Dno č.1), objevila se na festivalech Krákor, Pospolifest apod., hraje už nějakou dobu a stačila perzonálně zeštíhlet (basa, bicí, kytara + hosté). A cože je to za muziku, když hosty jsou Vráťa Brabenec a Tomáš Schilla? Zpomalené delší rockové písničky s melancholickou náladou utvrzenou textovou poetikou Krchovského a Fielda…

Další album PEPY KLÍČE má název Vosková podobizna nepolapitelného. Jde o scénickou divadelní hudbu. Ovšem to neznamená, že je tím muzika degradováno k pouhému poslechu při herecké akci. Samo album je dokazuje právo na samostatnou existenci. Barokní inspirace přispěla k posluchačské vstřícnosti a pestrosti.

O posledních dvou počinech lze mluvit jen v superlativech a proto zcela ve stručnosti: BÍLÉ SVĚTLO - Dělníci Bílého světla, nepřehlédnutelná kapela klasického undergroundu sedmdesátých let. THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE - 1.12.1973 Veleň, 2CD se záznamem celého koncertu. Jiné verze skladeb, které jsou již v „sebraných spisech“ od Globusu, ale hlavně první celistvý živák s kvalitně ošetřeným zvukem. Doporučujeme!

A ono to nebude všechno – do konce roku se asi stihne vydat ještě úžasný Kvartet Dr. Konopného & Radomil Uhlíř - SKRÝVÁM SE, ALE NIKDO MĚ NEHLEDÁ (2 CD) a hned z kraje roku CD Pavla Zajíčka.

A ten večírek? Vyprodáno už týdny před začátkem. Výborná atmosféra, která kapely donutila ke skvělým výkonům (jojo, ostatně kdy Skrytý půvab byrokracie má takto narváno….). Navíc vesměs neobvyklý repertoár, či méně tradiční sestava. Samozřejmě pro kapely to bylo trochu ve stresu – na samotné vystoupení včetně nanošení aparátu, zvučení a vyklizení podia bylo 60min a přetahovat se nedalo neb by další už nehráli… Ale ve výsledku to stálo za to, lze jen litovat, že nebyl důsledně pořízen kompletní videozáznam. Ovšem máme tu odkaz na pěkné fotky.
Potěšující byla hojná návštěva mládeže, ale stejně nejdojemněji na mě působilo, jak v prvním patře klábosili „zasloužilí“, sedíc pěkně vedle sebe – Brabenec, Jirous, Chadima. Ale jistě, ten popis koncertu jsem odflákl, došel dech… Ale přeci na další nadechnutí nebudete čekat další týden…