Bejvávalo - cestování za totáče, Wroclav 1989

Zní to až neuvěřitelně, ale dostat se v roce 1989 do Wroclavi byl naprosto nadlidský úkol. Ještě před revolucí se zde totiž pořádal Festival nezávislé československé kultury a to byla pro české pohraničníky velká výzva. My jsme měli docela štěstí. Cestou z NSR (byli jsme tu na koncertu Residents – viz minulý díl) jsme v Aši odložili propašované tiskoviny, ale lyže, magnetofony a jiné dreky posbírané v Mnichově na „železném pátku“ jsme nechali poházené v kufru a to nám nesmírně pomohlo. Celníci se na nás nejdříve hladově vrhli, ale po prohlídce vozu nevěřícně kroutili hlavami a naznali, že TIHLE tam asi opravdu nejedou. Pche.

Byl to pro nás neskutečný hudební svátek. Taková přehlídka našich obdivovaných a milovaných exulantů, to bylo tenkrát prostě sen. Byli tu skoro všichni. Kryl, Karásek, Londýn, Hutka, Třešňák a mnoho dalších. Také skoro celá redakce Svobodné Evropy, z domova dorazili například Nohavica a Dobeš, ale mnoho muzikantů se bohužel přes hranici nedostalo. Nálada byla prostě nepopsatelná. Dávala tak trochu tušit, že se časy mění, ovšem v tak brzkou změnu (psal se začátek listopadu 1989) nikdo nedoufal. Koncert Kryla i Karáska s Londýnem jsem probulela, a to fakt nepatřím k lidem, kteří toto běžně dělají. Prostě jsem myslela, že tyhle nádherný postavičky zase dlouho neuvidím, a ani omylem by mne nenapadlo, že s některými budu co chvíli popařovat u nás na stánku. Bylo nás tam okolo pěti tisíc, všichni zářili tím nenadálým pocitem svobody a byli jsme polákům neskonale vděčni za tu příležitost.

Jsem ráda, že ta příšerná doba je za námi, ale na tyhle chvíle absolutního kolektivního štěstí asi nikdy nezapomenu.

Blanka

Foto – Koláček, Hever end vazelína 2013 v K, z Polska žádné fotky bohužel nemám