Bejvávalo - Dolní Břežany 1988

V současné době pořadatelé akcí  řeší především  problémy s financemi, nebo účastí. Dříve bylo toto úsilí vždy velkou neznámou a dobrodružstvím. Ani obyčejná oslava narozenin se často neobešla bez zásahu příslušníků VB.

Ne jinak tomu bylo i s oslavou narozenin Lubora Mati (známého to nakladatele). Chlapec to není skromný a uspořádal kdysi (asi 1988) veliké mecheche v Dolních Břežanech, tenkrát tiché vesničce nedaleko Prahy. Příjemná hospůdka s velikým sálem byla narvaná k prasknutí. Všichni, kdo měli něco společného s undergroundem, zde nesměli chybět. Bohužel, stihly odehrát tuším tak tři kapely, my – tj. tenkrát Urnový háj- mezi nimi. Při naše koncertu napochodovali do sálu po zuby ozbrojení příslušníci a zmateně hleděli na pódium. Zde právě náš smutečně oděný sbor pohřbíval Brežněva, plačky teskně vyly. Nechali nás vystoupení dokončit, dokonce si to nahrávali. Škoda, že je to ztracené někde v archivech, byla by to naše jediná videonahrávka. Poté počali lustrovat stohlavý dav. V tu chvíli mi došlo, že s sebou nemám občanský průkaz (i kdybych měla, jako nezaměstnaná, bych byla v pěkným průšvihu) a zvažovala jsem možnost úniku. Posilnivši se několika panáky, vyskočila jsem z okna. No, žádný hrdinství, bylo to sotva dva metry, a ztratila jsem se v již zkontrolovaném davu. Když jsem však zjistila, kolik jich na nás poslali, a jak jsou tupí a hrubí, připojila jsem se k tehdy téměř neznámému revoltujícímu mladíkovi, kázajícímu z vyvýšené studně. Moc krásně jsme si zabojovali a zahřímali, když tu v nejlepším mě kamarád Pejchal (Ser un Peyjalero) prostě hodil přes rameno a nacpal do auta, a vyvezl k dálnici, kde mě předal mé kapele. Tímto činem mne zajisté zachránil před jistým zatčením, ale zároveň určitě zpomalil vzájemné přátelení mezi pražským a brněnským undrepodsvětím. Ten revoltující chlapec byl Jáchym Topol.

A perlička závěrem. Podezřelé účastníky včetně organizátora narvali do autobusu, a celou noc rozváželi po okolních lesích a vysazovali na těch nejzapadlejších místech. Vypouštěli je lidumilně po dvou, což jim předem oznámili. Brzy si však nějaký šťoural všimnul, že je v autobuse lichý počet lidí a tuto skutečnost jim jízlivě oznámil. Po slově „lichý“, prý byla velice dlouhá odmlka, poté tichá porada a nakonec velící esembák sebevědomě prohlásil. No, co, tak ten poslední pár budou tři.

Tak ať se nediví, že na ně lidi vymýšlejí vtipy. To se fakt stalo. I tak to byla bezva akce, díky Lubore, jen tak dál. I on celou noc bloudil v lesích.