Bejvávalo- Venca Koubek

Zapomenutý písničkář? V některých kruzích už možná ano. A je to škoda. Jeho „já nemám rád, když se duby klanějí“ je dosud velice aktuální. Při této písni mě vždy mrazilo v zádech, zatímco „vánoce, vánoce, Jéžišek přines nám dárky“ rozezpívávalo davy.

Já jsem na jeho koncerty chodila už v Hradci na škole. To mne ani ve snu nenapadlo, že bude hrát u nás ve stodole, neboť patřil k muzikantům, kteří byli zváni na velké festivaly, motal se kolem filmu a měl houfy uctívatelů. Muzikantský svět byl dost ostře rozdělen na ty velké hráče a malý ušpiněný underground. Ale Blanka se jednou rozhodla, že ho do Křepic na bigbít prostě musí dostat, a zadařilo se. To bylo tak.

Hrál na festivale v Lipnici. Asi 1985. To byly v podzámčí ještě nádherné veliké akce, k prasknutí nacpané tehdejšími kulturními ikonami - Bittová, Dunaj, Ošklid a podobné perličky, a Véna. Po koncertě se okamžitě zašil v zázemí, ale mírně podnapilá Blanka tam prostě vlítla, vrazila mu do ruky flašku s vínem, a rezolutně prohlásila. Ty musíš hrát v Křepicích. Seš dobrej. A jala se mu opěvovat vinné sklípky, přátelské domorodce, souznění chuligánů s prostředím a nutnost šíření kultůry mezi prostý lid. Pravda, otázka cesťáku ho trochu zmátla – co se vybere, to se spravedlivě rozdělí, ale zvědavost zvítězila. A tak se na několik let stal okrasou i oporou našich každoročních mejdanů. A nakonec byl i rád. Velkých akcí každým rokem ubývalo, zákazy se šířily jako mor, a u nás vždy našel 200 – 300 vděčných posluchačů. Již další rok jsme spolu zpunktovali divadelně – filmové Křepice, které nám neočekávaně zahájili The Ex, ale když odjeli, krásný májový víkend už patřil jenom jeho „osmičkovým“ filmům a divadlům. Pak dorazil ještě mnohokrát, a doufám, že až ho jednou unaví Chotěmice, tak se vrátí. A ještě k tomu cesťáku. Když viděl, jak to tu chodí, vzal si opravdu jen na jízdenku vlakem.

Po revoluci se motal kolem filmu více, a měl vlastního šoféra. Vildu. To si nebral nic, ale mělo to i nebezpečné stránky. Vzali si srůstání s domorodým obyvatelstvem opravdu k srdci, zejména mezi místními děvami. Čekala jsem, kdy dorazí napíchnutí na vidle, ale chlapci měli fakt štěstí, protože Venca přece byl ten pán z televize, a na takové se berou ohledy. Stavovali se u nás několikrát do roka, dle hesla mého kamaráda Mirka Kesnera – když jedeš na jih, musíš se stavit v K. Doplatil na to až Jarda Hutka, kterého k nám vylákal Vilda (opustíc terno u Václava), který mu navykládal, že tu je barák plný ženských, stůl se prohýbá jídlem a víno teče proudem z každé zdi. Pravda, ještě asi půlrok předtím jsme tu fakt bydlely tři ženy, ale když pánové dorazili, barák obývalo sedm chlapů a já byla na výletě v Novém Boru. Živila nás všechny keramika a moji pokladi už kapesné propili, takže řádil hladomor, jen zásoby kořalky a vína ještě nevyschly. Vilda se pohotově ztratil v obci a Jarda chudák poslouchal bláboly těch mých opilců. Po dvou dnech se jim podařilo mne vystopovat a poslat telegram. No, žen se mu nedostalo, ale najíst nakonec dostal.

Ale k Venouškovi. Pokud bude někdy hrát ve vašem okolí, zajděte si. A zkuste vymámit ty starší kousky. Fakt to stojí za to. Doporučuji mámivě zaprosit „vánoce, vánoce“, uvidíte. A pozor, co před ním řeknete. Je to neskutečný pábitel. Nicméně téměř všechny jeho historky pocházejí ze skutečnosti. Ovšem co s tou skutečností udělá, nikdo nikdy neví. Já mu to mohu oplatit jen jednou perličkou. Je pravdivá. Někdy po rozvodu (občas jezdil ukazovat nové úlovky) mi rozradostněně zavolal, že má objev. Letušku. A strašně velký problém. Pod čím se to dívky líbají na 1. Máje?

Vy to víte?

Blanka