Blázinec, aneb přelet po česku, BŠ

Toto je něco jako reportáž. Je to napsáno bezpřostředně po návratu z ústavu, tudíž je i trochu znát, jak mi dali zabrat. Nicméně myslím, že to bude alespoň dostatečnou výstrahou pro ty, kteří se tam hodlají uchýlit, nebo dokonce umístit své rodiče, přátele, děti.

Další kapitoly zde najdete vždy třetí úterý v měsíci.

VÍTEJTE V OPIČÁRNĚ - kapitola první

Jsme v jihomoravské metropoli. Z centra coby kamenem dohodil. Nenápadná čtvrť , Černovice. Všechno je tu omšelé a zaprášené. A náhle, kde se vzal tu se vzal, nádherný park. Zářící zelení, upravený a čisťoučký. Závora a vrátnice něco naznačují, ale vejdete zcela bez problémů. Na první pohled nic neobvyklého.Lidé korzují a ptáci řvou. V jezírkách se prohánějí ryby a želvy, sochy majestátně mlčí.

Ano. Takto jsem to zpočátku viděla i já. Dokonce jsem byla nadšená tím příjemným klidem a okouzlená zelení. Čímpak se asi liší tenhle „ráj“ od běžného městského parku? Nejsou tu děti. Výjimečně sem nějaký odvážlivec svou ratolest přivede, ale běžné to není. Nejsou tu psi. Dokonce tu nejsou ani sportovci. A zcela ojediněle narazíte na milenecké páry, o skupinách pohulující mládeže nemluvě. Je to tu prostě divný A BUDOVY MAJÍ V OKNECH MŘÍŽE.

Asi po týdnu jsem si začala všímat i dalších detailů. Skoro nikdo se neusmívá, lidé mají tupý pohled a často jsou takoví zpuchlí. Ne obyčejně tlustí. Zpuchlí. Mají mírně oteklý obličej a nafouklé břicho. Příliš nekomunikují. Bezcílně se potulují po parku a neodpovídají na pozdrav.

Tedy neodpovídali. Až jednou se tu objevily dvě praštěný ženský...

KANÁRY - kapitola druhá

Proč právě Kanáry? Právě zde totiž začalo naše prapodivné dobrodružství.

Nemám ráda zimu. Jó, takhle kdyby byla měsíc, dva, s bílým křupavým sněhem. Zasáňkovat si, postavit sněhuláka. Ovšem to dlouhé, vlezlé, mlhavé období mi leze krkem. Předloni jsme objevili kouzlo Gran Canarie. Ceny letenek byly příjemně dostupné, po Vánocích hluché období, tak jsme vyrazili. Bylo to boží. Teplíčko, pláže, hory, jezera a spousta nových přátel. Češi, Kanářané i další zástupci evropských zemí. Byl to jeden velký večírek proložený občasným válením na pláži, rybolovem a putováním.

Po dvou letech jsme se vraceli skoro jako domů. Bylo nás pět. Já, Dráček, Tadeáš, Sabi a jeho pětiletá dcera Páťa. Na autobusové zastávce v zapadlé Aldě už netrpělivě čekala Marianna s Doramasem a další kanárští přátelé. Vypadalo to na krásný dlouhý mejdan na „ muj bonita playa“. Chyba lávky. Začalo chcát. Ne pršet – CHCÁT. Moře se nebezpečně přibližovalo. Vlny jako krávy. Vichřice. Po dvou dnech jsme zbaběle prchli do oblíbeného levného penzionu

U číči. Sabat s malou trucovitě setrvával na posledním suchém kousku naší malé nedostupné pláže. Říkal, že je na čundru a není srab jako my….Opravdu na poslední chvíli se nám ho podařilo odstěhovat.. pomohlo až Doramasovo auto, Dráčkovy výhrůžky a moje taktní upozornění, že vše napráskám Pátině matce. Nečestné, ale účinné. Tu noc si oceán vzal poslední kousek pláže a odnesl pětimetrovou tlustou kládu sloužící jako lavička.

Inu , vzhůru na jih. Tam bývá tepleji. Bylo. Ale byli tu taky turisti. Tadeáš to vzdal a vrátil se na Moravu, respektive do křepické hospody Na trojce, na kterou má návyk. My jsme vyrazili do hor. Jezero Soria kde jsme předtím tábořili a lovili kapry bylo téměř vyschlé. Proto jsme s nadšením uvítali pozvání Čechů Tomáše a Standy a zabivakovali u jejich domku. Asi by tu bylo hezky. Panorámata, čistý vzduch, potůčky, tůně, studánka s kvalitní horskou vodou – jak říkali chlapci. do Prčic se studánkou. Kozy a ovečka. Do Prčic s kozami. Chudák ovečka pošla pár dní poté, co jí začali ředit mléko vodou. Mohlo mi to dojít už tenkrát, ale nedošlo, neb jsem byla poněkud vytížená, lehce vystresovaná a nevyspalá. A hladová. Vařila jsem i pětkrát denně, ale cokoliv jsem uvařila bylo okamžitě sežráno beze zbytku. Do obchodu daleko. Ve dne 40 ve stínu a v noci k nule a vichřice. Po týdnu jsme s Dráčkem prchli do nížiny k Jardovi..Celkem bezva samorost. Bohužel jeho kanárská žena (mimochodem úděsný čuně) nesdílela naši radost ze setkání, moc nepařila a neuměla česky. No dobrá, moje španělština není právě brilantní, ale s Kanářany jsem si byla schopna povídat od rána do včera. Její rozpravy o telenovelách mne nezaujaly a omezila jsem konverzaci na „to máme dneska hezky“ a podobně. Když přijela Kristýnka – kamarádka z Brna, vrátili jsme se do Aldey na pláž. Bylo tu už zase krásně, trochu jako po demolici, ale krásně. Užívali jsme sluníčka a mejdanů s přáteli, až do dne kdy, nám ukradli mobil. Dva náctiletí parchanti. No, jsou horší věci, říkali jsme si. Omyl. Chlapci byli mafiánské děti a jejich tatík je poslal, aby se porozhlédli po lodích s kokainem, které se jim kamsi

vypařily. Náš mobil, lovící na příchodové skále signál, si mylně spojili s rybařícím černochem a bystře usoudili, že jde o konkurenční firmu. Než jsme stihli zablokovat Oskarku, tatíček už volal Jardovi, že když lodě nevrátí, vyvraždí mu rodinu a zapálí barák. Taková smůla, Jardovi tady říkají Primavera, dle překladu českého „jaro“. Já ho bohužel zkrátila na Prima a to znamená bratranec a v mafiánštině velký boss. A Jaroušek nám poslal SMSku ve chvíli, kdy si blbečci mobil prohlíželi. Věřili byste tomu?

Lodě zabavila policie noc předtím, ale zapomněli jim to říct. Jarda raději celou věc oznámil, měl o nás strach a nevěděl kde jsme a co se nám stalo. Policie mu moc nevěřila, divné jim přišlo, že nezná naše celá jména a pojmy Blanka – v překladu bílá a Dráček je uváděly

do rozpaků. Prý uvěřili až po kontrole našich odložených přebytků, špinavého prádla a českých knih. Nu což, šli jsme se tedy ukázat a podat denunciaci, tedy vysvětlení. Na prosbu milé náčelnice jsme nechali dobíjecí T-mobilku zapnutou a oni na ni pochytali zbytek bandy. Na naši pláž se asi ještě pěkně dlouho nepodíváme. Prý jsou naštvaní. Tedy jako ti mafoši. Policie byla nadšena, ale mobil nevrátila jak slíbila, a to ho určitě nalezli. Ještě po návratu se nás pár lidí ptalo, proč jim někdo z našeho čísla volá a mluví španělsky. Slušně. Ach jo. Tak to vypadá, že nějaký čas umožníme česko španělské překladatelce Interpolu výdělek a dopřejeme pobavení. Mějte to prosím na paměti, až nám budete někdy volat.

Přijel Dejf, náš zpěvák. Po krutých pařbách u Jardy jsme skončili na Montaně Aréně, písečné neoficiální pláničce horkého jihu. Peklo střídalo ráj, naprostá samota přes týden, o víkendu zlatá mládež kanárská, černý vařící písek a velké vlny co vám v noci lížou paty. Soustavné burácení oceánu. Docela rádi jsme se tentokrát radovali z návratu. Milé a rozpačité české jaro. Zlaté hospody. Postel a vana.

Přivezli jsme si hluboké zážitky, respekt k oceánu, blechy a dva druhy subtropických motolic.

Blanka